Tyto příběhy posbírala autorka petice Renata Šplíchalová od skutečných žen, pacientek. Žádná z žen se nechtěla podepsat. Argumentovaly tím, že si nepřejí, aby jejich okolí vědělo, že mají tento druh problémů.

Je mi 37,5 roku a jsem stále bezdětná. Mému druhému manželovi bylo v červenci 40, má dvanáctiletého syna z předchozího vztahu. O miminko jsem se snažila už v prvním manželství, ale muž dítě nechtěl, budoval si kariéru.

Říkala jsem si, že jsme ještě mladí, vdávala jsem se v 21-ti letech a myslela jsem si, že otcovské touhy přijdou. Přišly však zcela jiné touhy a vyústily v rozvodové řízení. 

Až po velmi dlouhém čase jsem potkala muže, se kterým jsem si rozuměla a který mi připadal jako vhodný otec mého dítěte. Po roce snahy otěhotnět jsem navštívila lékařku a ta u mě neshledala nic mimořádného. Poslala partnera na spermiogram a jeho výsledek byl vynikající. 

Jsem zdravotník, a tak jsem si vyžádala imunologické vyšetření, kterým se zjistilo, že mám zvýšenou buněčnou imunitu na spermie, ať již na manželovy či cizí. Tzn. že mé tělo pokládá spermie za cizorodou látku a okamžitě je zabíjí.

Máme za sebou již čtyři inseminace, též s negativním výsledkem a nyní mě hormonálně stimulují, abych mohla podstoupit metodu IVF. Kvůli nálezům z imunologie je nám ale doporučována metoda ICSI, kterou pojišťovna nehradí.

Protože se obáváme, že by mohl začít platit nový zákon, chceme zkusit téměř maximální možnou variantu cyklu IVF a doplatek za nadstandartní výkony a léky nás přijde na 30 000 korun. Jistotu, že budeme mít dítě, přitom nemáme.

Pokud by vstoupil v platnost nový zákon v tomto znění, tak již nemám šanci mít dítě se svým manželem. Byť je jeho spermiogram výborný, byl by vyřazen vzhledem k věku. Ale nemáme v našem státě již dost narozených miminek starších otců?

Máme my být trestáni ještě více jen proto, že se nám nedaří přirozeně? Už to je dost velký trest a nápor na naši psychiku a peněženku a nyní by se nám to ještě někdo snažil zakázat zákonem? Říká se, že je to z důvodů genetických vad u starších rodičů. Kdo ale zkoumá genetickou výbavu těch, kterým se podařilo počít přirozeně?

Nevím, zda-li bych já splnila požadavky vyšetření pro dárce a pokud ano, už vůbec si nejsem jistá, že bychom s manželem přistoupili na oplodnění mých vajíček spermiemi dárce. Spíše ne. Toužím po dítěti, které se bude manželovi alespoň trochu podobat, ať už vzhledem či povahou.

Netoužím po geneticky dokonalém dítěti, vždyť kdo z nás je bez vady. A třídění lidí už tady v minulosti bylo.