Cena Sophia: Petra Sovová a Hnutí za aktivní mateřství
Cena Sophia je soutěž týkající se výhradně žen. Přesněji řečeno žen, které během mateřské dovolené vymyslely a následně započaly realizaci projektu, který dává smysl nejenom jim. Soutěž prozatím nemá tradici (letos byl vyhlášen teprve druhý ročník), o to víc se však snažíme, aby ji do budoucna měla.
Podle webové definice je porod proces, prostřednictvím kterého se z plodu stává samostatný jedinec. Je úspěšným ukončením těhotenství (u lidí) či březosti (u zvířat). U placentálních savců opouští dělohu matky a jsou přerušena spojení mezi mládětem a placentou i mezi placentou a matkou.
Co by ovšem rozhodně nemělo být přerušeno, je vztah, resp. prvotní kontakt, mezi novorozeným dítětem a matkou. Už jen z toho důvodu, aby byla v budoucnu zachována vazba taková, jaká má přirozeně být. Tedy zdravá a radostná…
A právě přirozený, tedy zdravý porod a respektování práv a přání žen během tohoto procesu je jedním ze základních témat Petry Sovové, další nominované finalistky na Cenu Sophia.
Položila jsem jí opět několik otázek:
Jaký příběh či motiv stojí v pozadí vašeho projektu? Proč jste se do něj pustila a jaké je jeho poslání?
Hnutí za aktivní mateřství jsme založily s několika dalšími ženami. Spojoval nás silný zážitek z porodu našich dětí. Pro některé velmi negativní, pro mě naopak. Já jsem měla možnost prožít své porody jako posilující zkušenosti, což může většina žen a já bych jim to moc přála.
Všechny jsme do toho tenkrát šly s cílem propagovat normální, přirozený porod jako nejzdravější a nejšetrnější volbu pro ženy a děti. Vzdělávat v tomto směru rodiče i zdravotníky. Pravda je taková, že tuto "práci" mi přinesl život, nesnila jsem o roli ředitelky neziskovky. Uvozovky používám proto, že naše práce je z velké části dobrovolnická.
Jaké byly začátky vaší činnosti a jak dalekou cestu už jste ušla? Zkuste porovnat stav na počátku s tím, kde jste dnes.
Hnutí za aktivní mateřství už funguje téměř 20 let. Za tu dobu se změnilo mnohé: otec či jiná blízká osoba u porodu je samozřejmostí, v mnoha porodnicích navíc už přestali vybírat nezákonné poplatky za jejich přítomnost.
Ženy si mohou vybrat porodnici, polohu při porodu, je mnohem víc dostupných informací, kupříkladu rodičkám už není tolik vnucován klystýr a další zásahy do porodního procesu, "všichni" už dnes vědí, co to je bonding a jak je prospěšné ho podporovat, matky a děti jsou tedy mnohem méně separovány. Znalosti zdravotníků se výrazně zlepšily, ty medicínské i právní.
Ovšem systémová změna, kdy by si ženy skutečně mohly vybírat způsob péče a její poskytovatele a poskytovatelky, ideálně mít svou porodní asistentku od početí až do konce šestinedělí, zatím nenastala.
Zlepšení jsme dosáhly zejména my ženy na úrovni jednotlivkyň, osobních příběhů - když dnes přijdu do kterékoliv české porodnice, mohu si "svůj" porod prosadit. Ovšem tohle je pořád ještě od ideálu daleko - kdo by chtěl během porodu diplomaticky vyjednávat a dohadovat se o svých právech a potřebách?
Která žena by se chtěla tahat o své čerstvě narozené miminko, které má být přece naprosto samozřejmě v matčině náruči a sžívat se s ní? Bohužel pořád ještě se za dveřmi českých porodních sálů odehrávají malé osobní tragedie, které pak zanechávají dlouhou stopu zejména na psychickém zdraví žen.
Proti vůli rodiček provedená episiotomie (nástřih hráze) a další zákroky, separace novorozenců od matek, narušování kojení, neodborný přístup… Ano, znám osobně mnoho vynikajících lékařů a lékařek a porodních asistentek, které se průběžně vzdělávají, respektují ženy, respektive rodiče, podporují normální, přirozený porod - stále jde ale o menšinu.
Kam až se chcete dostat - v jakémkoli smyslu?
Naším cílem je normální porod (terminus technicus pro přirozený porod) a bezpečná péče pro matky a děti podle nejnovějších vědeckých poznatků a z nich plynoucích doporučení. Vždyť většina doporučení Světové zdravotnické organizace není respektována v žádné české porodnici!
Systém u nás je stále velmi rigidní, české ženy nemají de facto žádný výběr, pokud chtějí něco ne příliš běžného, musí si za tím velmi neústupně jít, nikdo jim zdravou a bezpečnou péči sám nenabídne.
Podle výzkumů přes 85 % žen může porodit normálně, tj. přirozeně a bez nadbytečných zásahů do procesu porodu. Tak proč je to u nás stále naopak? Podle českých (pravda, ne příliš spolehlivých) statistik porodí bez medikace a zásahů jen kolem 10 % žen. Je samozřejmě skvělé, že medicína je stále vyspělejší, že můžeme zachraňovat ženy a děti například volbou císařského řezu - ovšem všechny tyto "vyspělosti" jsou dnes nadužívány a to je škodlivá péče.
V systému péče u nás chybí komunitní porodní asistentky, které se starají o ženy v průběhu těhotenství, při porodu a v šestinedělí. Taková takzvaná komplexní péče ve vyspělých zemích výrazně přispívá k vyššímu bezpečí. Jsem přesvědčená, že pokud v každém našem kraji bude dostatek takových porodních asistentek, zlepší se kvalita péče a spokojenost rodin, statistické výsledky i zdraví žen a dětí.
Co pro vás znamená "být šťastná"? A jste?
Žít šťastně svůj život a činit šťastnými i svět kolem je podle mě smyslem našeho života. Takže ano, jsem velice šťastná a pracuju na tom stále. Aby to neznělo přehnaně romanticky: k pocitu štěstí, abychom ho vůbec plně procítili, patří samozřejmě i temnější chvíle, život nemusí a nemůže být neustále růžový.
Máte nějaké životní motto?
Těch mám fůry, nejčastěji se týkají právě štěstí a harmonie. Momentálně mě hodně oslovuje věta KDYŽ JE TVÉ KONÁNÍ PROSTOUPENO LÁSKOU A VDĚČNOSTÍ, PŘÍŠTÍ DEN BUDE TVÝM PŘÍTELEM.