reklama

Cena Sophia: Lucie Vybíral Pastrňáková, Mateřství a seberealizace

S finalistkou Ceny Sophia Lucií Vybíral Pastrňákovou jste se u nás už setkali. Před časem jsme publikovali zajímavý rozhovor s touto sympatickou mladou ženou, kterou být ženou rozhodně baví! Dnes nám Lucka přiblíží jeden ze svých projektů, který ji posunul až do finále naší soutěže.

Foto: soukromý archiv

Lucie Vybíral Pastrňáková je ženou mnoha tváří i talentů. Pokud se s ní setkáte tváří v tvář, zanechá ve vás nesmazatelnou (a moc příjemnou) stopu a vy se možná budete zamýšlet nad tím, co vůbec znamená být ženou, respektive co to znamená pro vás osobně.

Lucku znám už několik let. Občas jsem k ní zašla na jógu, příležitostně prohodila pár slov i vět. Vždycky bylo o čem a každé setkání s ní bylo velice inspirativní a milé.

  Krása je v očích toho, který se dívá. To je jeden z mých oblíbených citátů.

Do finále Ceny Sophia se dostala (nejenom) díky své knize Mateřství a seberealizace. Jde o mozaiku inspirujících, niterně nahých zpovědí českých maminek a podnikavých žen. Je to kniha o hledání a nalézání krásných a někdy překvapujících souvislostí každodenního života.

Lucka pořádá kurzy jógy a Pilatesova cvičení pro dospělé i děti, organizuje Hand-made markety v Říčanech u Prahy a v neposlední řadě se věnuje podstatě ženství v tom nejzákladnějším slova smyslu. S kolegyní Erikou pořádají ženské kruhy, přednášky a učí ženy ženami také být. 

Lucky jsem se zeptala, stejně jako ostatních finalistek Ceny Sophia, na několik otázek.

Lucko, přibliž prosím našim čtenářkám, jaký příběh či motiv stojí v pozadí tvého projektu. Proč jsi se do něho pustila a jaké je jeho poslání?

Za vznikem knihy Mateřství a seberealizace stojí na jednu stranu perné a krušné chvilky mého prvního mateřství, které mi byly z dnešního úhlu pohledu obrovskou životní lekcí a vnitřním obohacením, a na stranu druhou je to právě touha sdílet a šířit kolem sebe inspirativní příběhy žen, které své životní lekce zvládly s grácií, navzdory jejich obtížnosti. Posláním mozaiky příběhů knihy je dodat nadhled, inspirovat, potěšit a motivovat především v tom, že každá životní překážka může být vnímána jako dar. Posláním knihy je šířit světlo vědomí.

Jaké byly počátky tvé činnosti a jak dalekou cestu už jsi ušla? Mohla bys porovnat stav na začátku s tím, kde jsi dnes?

Začátky? Záleží v čem! Napsala jsem jednu knihu a trvalo mi to celý rok a půl od napsání první věty přes vedení rozhovorů s inspirativními ženami po celé České republice až k vydání knihy s pomocí podobně naladěných přátel.

Psala jsem v každičkém okamžiku, kdy děti usnuly… Byl to velmi dlouhý projekt. Nyní se věnuji psaní článků na svá témata, do časopisů, blogů. Vydání knihy mi dodalo sebedůvěru právě v psaní. Nikdy jsem psaní nestudovala ani se mu nijak nevěnovala. Moje bývalá spolužačka to shrnula slovy: "Vždyť jsi na gymplu ani neuměla psát slohovky!" 

To asi záleží na úhlu pohledu… Nicméně, psaní mě baví, naplňuje. Baví mě do slov přenášet a zhmotňovat zkušenosti, pocity… K tomu se věnuji výuce jógy, vedu jógovou terapii a také ženské kruhy, podporuji lokální skupiny ve tvořivosti

Srovnání? Na začátku jsem byla zoufalá prvorodička, která si myslela, že se jí zbořil svět. Dnes ve všem vidím hluboký smysl a jsem velmi šťastná a spokojená. Žiji přesně takový život, jaký jsem si vybrala.

Kam až se chceš dostat, ať už v jakémkoli smyslu?

Když jsem jednou kráčela za slunečného dne s kočárkem a hlava mi zase lítala někde v éteru, uvědomila jsem si, jaký je to paradox. Mám krásné zdravé děti, můžu s nimi být šťastná v každém okamžiku a vlastně se pořád jen těším na to, co BUDE.

Musela jsem se sama sobě zasmát a bylo to zároveň i velmi smutné uvědomění. Rozhodla jsem se to změnit. Už vím, že nebudu žít AŽ POTOM, CO… Žiju teď. A toužím žít tak, abych až jednou budu na své smrtelné posteli vyprávět pravnoučatům svůj život, měla radostné a dobrodružné vyprávění, které pohladí. Nestěžuji si, hledám řešení. Na konci chci jen s klidným srdcem říct: "Stálo to za to, děkuji za tu možnost!"

Lucko, co pro tebe znamená "být šťastná"? A jsi?

Žít tady a teď a všechno, co mě potkává, si plně uvědomovat. Na všem hledat to krásné a inspirativní… ANO, JSEM.

Máš nějaké životní motto?

"Cesta je cíl" a také "Krása je v očích toho, který se dívá".

NAMASTE :-)

reklama
reklama
reklama
reklama
reklama