To, že nebyl osobně "historicky" spjat s českou justiční obcí, činilo jeho soudy objektivními, nezatíženými osobními sympatiemi či antipatiemi k jednotlivým představitelům české justice.

Dr. Springer ve svém materiálu uvádí, že hlavním problémem českého soudního řízení je jeho délka. S tím lze více než souhlasit. Průměrná délka soudního řízení v České republice totiž trvá dvakrát až třikrát déle než například v Německu. Ani jednomu z posledních tří ministrů spravedlnosti se nepodařilo prosadit taková opatření, která by vedla ke zkrácení délky soudního řízení. Upozornění Paula Springera, že současný ministr spravedlnosti Pavel Němec si našel čas k návštěvě nejvyšších soudů a k setkání se zástupci justice teprve po roce od nástupu do své funkce, snad nezaslouží dalšího komentáře. Tento fakt je odrazem absolutního nezájmu vládní koalice o justiční problematiku.

Otázka vedení justice je jedním z klíčových problémů. Čeká nás nelehká diskuse, zda v budoucnu by měla být česká justice řízena soudcovskou radou, či zda zvítězí takzvaný německý model, ve kterém justici, zjednodušeně řečeno, řídí předsedové jednotlivých soudů.

V poslední době se stalo módním označovat justiční samosprávu za lék všech justičních neduhů. Jsem proto velmi rád, že Paul Springer přinesl do této diskuse racionální pohled a vedle modelu samosprávy prezentoval již výše zmíněný německý model. Kritériem pro výběr jednoho z modelů by podle něj mělo být měřítko efektivity.

V zásadě se plně ztotožňuji i s dalšími závěry obsaženými v analýze a chtěl by panu Springerovi poděkovat za to, co pro českou justici udělal.

Jiří Pospíšil

autor je za ODS stínovým ministrem spravedlnosti