Deziluze, kterou hrdinové procházejí, koresponduje s celkově deziluzivním vyzněním filmu, jehož výsledkem je depresivní obraz světa. V něm nad vším a nad všemi vítězí americké obchodní zájmy a všechno dopadne přesně opačně, než jak by mělo.

Před idealismem emírova osvíceného syna Násira vítězí emírův druhý a neschopnější potomek, namísto lepší budoucnosti pro jejich stát vyhrají strategické zájmy. Šéf nového gigantu je vyhlášen naftařem roku a Clooney nedokáže zabránit zabití Násira, který překáží hladkému toku ropy a peněz. Atentátník sice odpálí rafinérii Connexu-Killenu, ale na jejím místě jistě zanedlouho vyroste nová...

Syriana: Princ Násir chce to nejlepší pro svou zemi | Foto: Warner Bros

Přes tohle horké téma však Syriana působí trochu chladně. A nejen proto, že vypráví o chladném světě velkého byznysu, ale i proto, že nepracuje příliš s emocemi a snaží se "předkládat fakta a souvislosti".

Jistě, emocionální je závěr filmu, kdy divákovi doklapne paradoxnost předchozího snažení všech hrdinů. Jinak scénář filmu připomíná dokonale tepající organismus. Všechno tu do sebe zapadne, příběhy všech zúčastněných se skrze jejich snažení propojují - a všechno se odehrává tak nějak mimo lidský rozměr.

Budování jednotlivých linií také občas podléhá stereotypům a scenáristickým klišé: po vyhození z práce na ropném vrtu se frustrovaný Pákistánec stane sebevražedným atentátníkem, Bryan přes všechnu svou "oddanost" své práci se nakonec vrací k rodině, protože si uvědomí, co je důležité.

Syriana | Foto: Warner Bros

(Nej)silněji tak působí jen epizody: ta se smrtí Bryanova syna či okamžik, v němž se budoucí sebevražedný atentátník loučí se svým nic netušícím otcem. Drsná je scéna Bobova mučení, v níž jsou nehty trhány skoro bezostyšně jako v Hostelu.

Z porovnání s  Trafficem zkrátka vychází Syriana jako poražený. Gaghan prostě nemá tolik režijního umu jako Soderbergh, jeden z největších talentů americké kinematografie, jenž byl spolu s Clooneym výkonným producentem Syriany.  Film občas působí zmateně a přebujele, trocha zjednodušení by neškodila. Ale možná Syriana prohrává i proto, že obchodování s ropou není tak sexy jako s kokainem.

Syriana: Matt Damon jako analytik Bryan Woodman | Foto: Warner Bros

Clooney za svou roli v Syrianě získal nominaci na Oscara. Představitel drsných hezounů se tu převtělil v zarostlého, břichatého tatíka, kterého by si jeho fanynky asi na plakát nedaly. Tímhle usedlým tatíkem však Clooney rozhodně nebyl v roli výkonného producenta Syriany. Nelze mu upřít snahu vyrovnávat se s palčivými otázkami americké historie (Dobrou noc a hodně štěstí) i současnosti; za což si už také vysloužil ostré reakce.

Současně však v rovině filmové tohle snažení vyznívá trochu kontraproduktivně:  jakkoli sympatický občanský postoj se na plátně mění ve stejně předvídatelný jako ten oficiální, jen má opačné znaménko - a tudíž dopředu zajištěnou podporu "druhého" tábora. Byť tu nijak nezpochybňujeme, že boj proti státní propagandě si dnes žádá stejně jednoduchá a jednoznačná gesta.

Syriana, USA 2005. Scénář a režie Stephen Gaghan podle knihy See No Evil Roberta Baera, kamera Robert Elswit, střih Tim Squyres, výkonná produkce George Clooney, Steven Soderbergh, Ben Cosgrove a Jeff Skoll. Hrají George Clooney, Matt Damon, Jeffrey Wright, Chris Cooper, William Hurt, Amanda Peetová, Christopher Plummer a další. 126 minut, distribuce Warner Bros.

Webové stránky filmu ZDE.