Václav Klaus: absolutní vítěz

Světla Čmejrková - zástupkyně ředitele Ústavu pro jazyk český AV ČR
V leckterém řečovém, zejména dialogickém projevu Václava Klause bychom mohli najít snadno kritizovatelné prvky, např. častá opakování nebo zvýšenou emotivnost projevující se výraznou mimikou, a přesto jeho řeč působí na mnohé příjemce zřejmě pozitivně, možná proto, že je díky své naléhavosti srozumitelná a sdělná.

Alexandra Alvarová - lektorka nonverbální komunikace
Celková tělesná komunikace Václava Klause je i přes některé nonverbální chyby velmi vyzrálá a uvolněná. Emocionální napětí se již vytratilo a zůstal klidnější projev, bez někdejší vyostřené tenze v mimice.

Hana Shánělová - moderátorka Českého rozhlasu
U pana prezidenta si všimneme častého vyjadřování nesouhlasu, což někdy vyjadřuje i neúctu k partnerovi v komunikaci. Celkově je projev klidný, příjemný, důstojný, je cítit i snaha o zdůrazňování některých slov, která jsou jádrem výpovědi.

Jiří Čunek: poslední příčka

Eva Jurinová - tisková mluvčí Nemocnice Motol
Jiří Čunek si  neosvojil  základní  pravidla  vystupování  na veřejnosti.  Ihned po příchodu do vyšší politiky měl médiatréninku věnovat více pozornosti. Ještě i dnes by se mu vyplatilo začít znovu a pracovat na vylepšení svého profilu na veřejnosti. Troufám si říct, že jeho vystoupení před médii bývají většinou zoufalá. Navíc, ve své pověstné kauze měl od začátku velmi špatné rádce.

Tomáš Studeník - ředitel mezinárodní výzkumné a konzultační společnosti Westminster
Pan Čunek pravděpodobně nerozlišuje, kdy se baví se svými přáteli a kdy stojí před kamerou. Jeho projev je povětšinou hovorový a působí velmi neprofesionálně. Tato neobratnost však na diváka nepůsobí příjemně rozšafně, nýbrž nedůvěryhodně.

Václav Klaus a spisovná čeština

Alexandra Alvarová
Václav Klaus užívá spisovný jazyk důsledně, takřka se nedopouští hovorové řeči.

Tomáš Studeník
Václav Klaus se zbavil za dobu své kariéry ve vysoké politice většiny svých zlozvyků, ale mnohdy se nevyhne nevhodnému vyjádření nesouhlasu se svým partnerem v diskusi.

Mirek Topolánek a spisovná čeština

Jiřina Miklušáková - učitelka Českého jazyka ve Vyšší odborné škole publicistiky v Praze
Mirek Topolánek nedokáže zformulovat prostou myšlenku do přehledného celku, který má smysl. Nekonečný proud slov, odboček, vsuvek nelze nazvat souvětím. Slovní zásoba obsahuje klišé, publicismy, fráze, zbytečné anglické termíny tam, kde máme české ekvivalenty, zbytečná a nesprávná multiverbizace (měl jsem setkání) podivné neologismy (procesovat, nedohoda).

Pavel Bém a způsob vyjadřování

Eva Jurinová
Když Pavel Bém cokoliv sděluje, ví, o čem mluví. Zná cílovou skupinu a umí pracovat s obsahem. Je stručný a srozumitelný. V rozhovorech i v reakcích na "protihráče" reaguje pohotově a většinou bývá přesvědčivý. Obsah i forma jsou vzácně v souladu.

Miroslav Kalousek a rétorické schopnosti

Alexandra Alvarová
Rétorika pana Kalouska je věcná, dobrá, je skvělý a adaptabilní diskutér. Jen oční kontakt považuje občas za zbytečný, stejně jako dobrou výslovnost. Bývá uvolněný, snad až příliš.

David Rath a nonverbální komunikace

Hana Shánělová
Velmi vhodný prostředek v projevu, který řečník používá, je úsměv.
Bohužel ho používá i ve chvíli, kdy je úsměv ironický a dává svému nositeli jistou nadřazenost a nádech arogance. Davida Ratha provází zřetelná mluva, vynikající oční kontakt, volí plynulé, srozumitelné tempo. V obličeji cítíme zaujetí pro věc.