reklama

Havel: Na kameru jsem často zapomínal

Co říká Václav Havel o filmu Občan Havel?

Občan Havel
Občan Havel | Foto: Aktuálně.cz

Pamatujete si, jak vznikl poprvé nápad natáčení filmu o Vás a kdo Vás s nápadem oslovil?
Pokud se dobře pamatuji, byl to nápad Pavla Kouteckého, který natáčel dokumenty mě se nějak dotýkající již v době Česko-Slovenské federace. V druhé polovině roku 1992, kdy jsem prezidentskou funkci nevykonával, mě s nápadem seznámili můj tajemník Vladimír Hanzel a jeho žena Jarmila Poláková.

Byl jste hned pro, nebo jste zvažoval, co Vás přesvědčilo? Jak se tvářili lidé kolem vás (spolupracovníci, poradci, politici) na to, že jsou filmováni?
Přesvědčovat mě nikdo nemusel, přivítal jsem to. Ale je pravda, že jsem vůbec netušil, co to všechno bude znamenat. Pokud Pavel Koutecký natáčel interní porady, bylo to v pořádku. Mí spolupracovníci byli se vším smířeni a zavládl duch vzájemné tolerance a přátelské symbiózy. Pokud ovšem natáčel rozmanitá politická setkání, bylo nutné, abych nejprve získal souhlas mých politických partnerů. Obvykle to nebyl problém, někdy do toho ale promlouvaly ochranky, protokoly a občasná žárlivost, že Kouteckého štáb může být přítomen, kde ostatní býti nemohou.

Podle jakého systému jste vybírali, co se natočí? Zasahoval jste do výběru?
Kouteckého štáb byl ve spojení s mými spolupracovníky a ti mu předem vytipovali akce, které by mohly být pro dokument zajímavé. Z nich si pak Pavel Koutecký vybíral.

Nastaly okamžiky, kdy Vám bylo líto, že to či ono nemohlo být natočeno, protože třeba Váš politický partner si filmování nepřál?
Dodnes mě mrzí, že nebylo možné dokumentovat jednání pražského summitu NATO v roce 2002. Bylo to však víc než pochopitelné.

A byly naopak okamžiky, kdy jste si říkal, že by bylo lepší je netočit?
Nejspíš byly, ale na žádné takové si už nevzpomínám.

Film budí dojem, že jste na kameru často zapomínal, že jste si na ni zvykl tak, že jste ani nevěděl, že tam je. Bylo to tak?
Ano, je to tak. Bylo to už zmíněnou přátelskou atmosférou, která obvykle nebývá s politickým prostředím spojována. Celý štáb se stal přirozeným průvodcem některých jednání a dokázal svou práci dělat tak přirozeně a ohleduplně, že jsme po chvíli zcela zapomínali na jeho přítomnost všichni. Dnes to vidím jako jeden z klíčů k úspěchu filmu.

Jste rád za některé záběry, které se díky Pavlu Kouteckému a jeho týmu zachovaly?
Samozřejmě, všechno se mi živě vybavuje. Mně samotnému pomáhají vidět některé momenty jinak. Pokud jsem byl v zajetí prezidentského shonu, mnohé z toho jsem kolem sebe ani neměl možnost reflektovat tak, jak je dokumentuje filmový záznam.

Co jste si říkal po té, co jste viděl první sestřih filmu? Jak se vám filmový Havel líbil?
Doufám, že se neptáte, jak se v něm líbím sám sobě? Pokud ale myslíte filmový dokument, ten se mi líbil od samého počátku. Byl jsem si však vědom, že první sestřih je polotovar, k němuž se nelze vyjadřovat. To jako autor velmi dobře znám a ctím to. Vůbec jsem do toho nezasahoval a dal jsem tvůrcům plnou důvěru.

Jak film vnímáte? Jako politický dokument, nebo jako příběh plný emocí?
Především jako ojedinělý dokument, a to dokonce ve světovém měřítku. Nevím, že by něco podobného někde vzniklo. Byly samozřejmě natočeny dokumenty na politickou objednávku předvolebních kampaní, ale takto svobodně dokumentovat politické zákulisí je zcela ojedinělé.

Co vy osobně považujete ve filmu pro diváky nejzajímavější? 
Nejsem si jist, zda to právě já mohu posoudit, ale věřím, že ocení originalitu i fakt, že si to dokumentovaný i dokumentarista vzájemně nekazili, i když k tomu měli bezpočet důvodů a velmi stresujících příležitostí.

Tiskové materiály filmu

 

reklama
reklama
reklama