Komerční sféru od nekomerční odděluje zákon. Organizace vzniklé podle obchodního zákoníku spadají do  komerční sféry a zakládají se, aby svou činností především vytvářely zisk pro vlastní potřebu. Ty ostatní vzniklé podle jiných zákonů spadají do sféry nekomerční a jejich činnost nesměřuje ke zisku, ale k naplnění nějakého záměru. Předem tento záměr deklarují  a stát nebo obec, která má zájem,  aby tuto činnost vykonávaly, jim na ni poskytne prostředky. V případě, že by se  dostaly do zisku, nikdy tento zisk nesmí užít jinak než pro potřebu organizace.

Jejich hospodaření je podrobeno přísné kontrole a pravidlům právě proto, že hospodaří s veřejným majetkem. I proto mají tyto organizace k údivu podnikatelů působících v obdobné oblasti i k údivu pana radního, který by to však měl vědět, o mnoho víc administrativních zaměstnanců Na rozdíl od soukromých divadel, které hospodaří se svými penězi.

Neziskovou sféru jasně definuje zákon o dani z příjmů, kde tyto subjekty jsou taxativně vymezeny a mají pro svou neziskovou činnost své daňové úlevy. Je tedy s podivem, že tato debata o ziskovém a neziskovém neběží již dávno, proč se podnikatelé nedožadují stejných daňových úlev. Je to proto, že každá právní forma má své výhody a nevýhody a je jen na rozhodnutí, kterou cestou kdo půjde.

A co se týká toho, že se pan radní Richter distancuje od určování toho, co je umění a co již komerce,  budiž mu to  připsáno k dobru, protože od toho je opravdu odborná komise. Bohužel pan radní se však  distancuje i od toho, aby vytvořil standardní, transparentní a jasná pravidla, která budou platit bez ohledu na to, zda na jeho místě bude sedět kdokoliv a  distancuje se i od těch pravidel, která již vytvořena byla.