Praha - Musel tragicky zahynout vojenský výsadkář, aby se v armádních elitních útvarech něco změnilo k lepšímu?

Verdikt soudkyně pražského městského soudu Dagmar Stamidisové, která přisoudila milionové odškodné pozůstalým vojáka, který zahynul - podle jejího verdiktu - kvůli řetězovým chybám v armádním systému, potvrdil, co se tušilo. Výsadkář Aleš Syruček mohl žít, pokud by velení armády respektovalo zásady výsadkářského výcviku. Ty byly však v posledních letech - v jinak srozumitelné snaze vyrovnat se elitním jednotkám NATO - stále častěji porušovány, ne-li ignorovány.

"Prostě se jaksi ´pozapomnělo´, že české padáky OVP-80 nejsou ty americké T-10, s nimiž lze bezpečně skákat i z malých výšek, na což ty české se stabilizačním padáčkem a tudíž i mnohem delší dobou otvírání nejsou stavěné. Byly vyvinuty v jiné době a pro jiné - mnohem rychlejší - letouny," říká jeden z předních armádních odborníků, jenž si nepřeje být jmenován vzhledem k rozjitřené atmosféře kolem smrti Lukáše Syručka. A není ani zdaleka sám, kdo poměry ve výcviku výsadkářů už dlouho kritizuje.

A lze to říci podle armádních expertů i tak, že tragédie Syručkových velmi pravděpodobně zachránila životy dalších armádních výsadkářů.

"Jen shodou okolností se nezabili i další. Porušování bezpečnosti nabíralo totiž v posledních letech a zvláště do Syručkovi smrti až flagrantních rozměrů. Množily se tak události, při nichž jen náhodou nikdo nezahynul. Buď byly zatajovány, anebo bagatelizovány," dodává již zmíněný odborník s několika tisíci seskoků v různých denních i klimatických podmínkách.

Ostatně i soudkyně Stamidisová poukázala ve svém verdiktu na systémové selhání přípravy testovacích seskoků výsadkářů, při nichž se snižovaly předepsané seskoky, falšovaly dokumenty anebo se zapíraly zjevné potíže... jen aby byla nová výsadková výstroj co nejdříve zavedena do armády. S nadsázkou řečeno, jen aby se čeští výsadkáři vyrovnali svým západním kolegům. A tak se snižovaly vysazovací výšky (bez ohledu na to, že padák OVP-80 na ně není vyvinut), přidávala se nevhodná a od těla odstávající výstroj, k velmi riskantní testovacím seskokům byly přizváni i nezkušení výsadkáři, kteří si tudíž ani neuvědomili, že v sázce je jejich život. Přesně tohle totiž podle soudu zabilo i Lukáše Syručka.

A že je nejvyšší čas, aby se ministerstvo obrany vzpamatovalo, o tom svědčí i stanoviska jeho advokátů, podle nichž armáda nenese za Syručkovu smrt zodpovědnost. Jeden z ministerských advokátů dokonce namítá, že od čtyři roky staré tragédie absolvovalí armádní výsadkáři tisíce seskoků a nic se jim nestalo. Zmíněný advokát ale "opomněl" uvést, že výsadkáři sice skáčou, avšak bez kontejneru a výstroje, jejichž problematičnost vedla k popisované tragédii.

Precizní práce vyšetřovací komise generálního štábu (a vycházela z ní i soudkyně Stamidisová) dává na druhé straně naději. Svědčí minimálně o schopnosti sebereflexe velení armády, které si podle všeho začíná uvědomovat, kam až zašly ambice dostat se rychle na úroveň západních výsadkových jednotek v kombinaci s nevhodnými padáky, výstrojí, ale i letouny. Soudkyně ostatně při zdůvodňování svého verdiktu přihlédla k významu prevence. Tedy: aby již žádný výsadkář nedoplatil na fatální nedostatky při výcviku svým životem. V opačném případě bude ministerstvo obrany znovu platit pozůstalým další miliony, jakkoliv to Lukáši Syručkovi či případným obětem život už nevrátí.

Advokáti ministerstva obrany nesouhlasí s verdiktem soudu - a dávali nesouhlas najevo - i z jiného důvodu. Obrana se rozhoduntím soudkyně Stamidisové vystavuje celé sérii žalob, které na ni mohou podat rodiny vojáků zahynuvších například v Afghánistánu. Podle soudkyně je ale velký rozdíl mezi válečnou situací, pro kterou je armáda cvičena, a mírovým výcvikem či testy, kdy jsou flagrantně - a v případě Syručkovy smrti i vědomě - porušovány zásady bezpečnosti vojáků. S tím koneckonců souhlasí i bývalý náčelník generálního štábu Jiří Šedivý, podle něhož je nebetyčný rozdíl mezi váléčnou situací a mírovým vycvikem, při němž se nerespektují základní zásady bezpečnosti vojáků.