Cibule kuchyňská (Allium cepa) z čeledi liliovitých patří k nejčastěji využívaným druhům zeleniny. Není jenom základní ingrediencí mnoha tradičních pokrmů české kuchyně, ale s oblibou se uplatňuje mj. i v Rusku, Polsku nebo v Maďarsku. Zmínky o cibuli nacházíme již ve starověké Indii, Číně nebo ve starém Egyptě. Neslouží přitom pouze pro kulinářské účely. Od pradávna je oceňována nejenom pikantní chuť a zajímavá vůně, ale také její léčivé vlastnosti.
Cibule pochází pravděpodobně ze střední Asie. Byla vyšlechtěna z planého druhu, aby se ještě v dobách starověku rozšířila po celém světě. K největším producentům cibule dnes patří vedle USA také Španělsko, Itálie, Holandsko nebo Egypt. U nás ji však najdeme na mnoha zahradách, řadí se k těm nejpěstovanějším zeleninám v Česku.
Klasická kuchyňská cibule je v současnosti dostupná v mnoha kultivarech. Může být žlutá, bílá nebo červená. Doplňuje ji několik podruhů, například cibule šalotka s jemnější chutí. Především při nakládání do nálevu se uplatňuje cibule perlovka s malými lesklými cibulkami bílé barvy. Jako trvalka se pěstuje cibule zimní, nazývaná také cibule sibiřská, cibule sečka nebo ošlejch. Ta přečká i zimní mrazy, její nať a drobné cibulky lze sklízet i pod sněhem.
Popis rostliny
Jde o dvouletou, příp. vytrvalou rostlinu, která v době květu nabývá výšky až 1,5 m. Cibule má dutý, robustní stonek. Listy jsou jednoduché, polooblé, se souběžnou žilnatinou.
Na bázi stonek přechází ve velkou, hladkou a celistvou cibuli. Ta patří k nejvýraznějším rysům rostliny. Typické jsou i aromatické látky, které se uvolňují při krájení cibule. Dráždí oči a jsou příčinou pálení a slzení očí.
Cibule vykvétá až druhým rokem, v červenci a srpnu. Má kulovité květenství, které je před rozkvětem skryto v poloprůhledném toulci. Květy jsou oboupohlavní, vytvářejí hlávkovitý okolík (botanicky šroubel). Okvětí tvoří šest okvětních lístků bílé nebo jemně růžové barvy, ve středu je zdobí zelený pruh. Plodem je tobolka.
Pěstování
Cibuli se daří na slunných stanovištích. Potřebuje středně těžkou až lehčí půdu s neutrálním pH a dostatkem živin. Půda by měla být výživná, ale hnojení chlévským hnojem cibuli neprospívá.
Ze semen se cibule vysévá začátkem března. Pokládá se řídce do řádků, následně se jednotí. Častěji se však pěstuje ze sazečky, ta se vysazuje začátkem dubna. Sazečka má ideálně v průměru 1 – 1,5 cm.
Cibuli je třeba odplevelovat a kypřit. Sklízí se většinou koncem července, v době, kdy je její porost alespoň z poloviny polehlý. Cibule pozdě sklizená může být zasažená chorobami, cibule sklizená brzy se těžko skladuje.
Před skladováním je třeba cibuli asi dva týdny sušit. Následně se čistí, větší část natě a zaschlé kořeny se odstraňují. Cibule se skladuje na suchém místě, uložená na větratelných poličkách nebo zavěšená, ideálně při teplotě do 2 °C.
Přírodní antibiotikum v kuchyni
Cibule dodává mnoha pokrmům nejenom příjemnou chuť a vůni, ale obohacuje je také o své zdraví prospěšné složení. Mj. obsahuje vonné silice, karoteny, vitamíny B a C, minerály jako železo, zinek, fosfor, draslík, hořčík, křemík, vápník aj. Díky obsahu fytocidů účinně působí proti bakteriím, virům a plísním. Antibiotické vlastnosti jsou připisovány především obsaženému allicinu. Není proto náhodou, že se cibule užívá jako lék při nachlazení. Zejména čerstvé šťávě z cibule jsou však připisovány i další léčivé účinky.
- cibule pomáhá při nemocech respiračního systému
- posiluje obranyschopnost
- příznivě ovlivňuje trávení, zvyšuje chuť k jídlu
- stimuluje funkci žaludku a střev, podporuje vylučování žaludečních šťáv a žluče
- působí proti střevním parazitům
- snižuje krevní tlak, je prospěšná pro srdce a oběhový systém
- vně zmírňuje svědění a otoky, dezinfikuje
Šťáva z cibule – recept na přípravu
Cibuli nakrájíme na kolečka a posypeme polévkovou lžící cukru. Cibule po několika minutách pustí šťávu, která se podává asi 3x denně při rýmě a nachlazení. Obdobně pomáhá i cibule s medem nebo odvar z cibule – cibulový čaj.