View this post on Instagram Vůbec jsem nechápala holky, co řikaj, jak bylo těhotenství nejkrásnější období jejich života. Jak se mam cejtit nejkrásnějc, když je mi tři měsíce blbě, mam deprese, propady hladu a nevim, jak se mám sžít s nějakym cizím tvorem, když ho nevidim, neslyšim, nevnímám?? Pak, když mám takový to roztomilý malý bříško a vypadá to fakt krásně k obepnutejm šatům, zase dělám svýmu klukovi scény (před kamarádama. A před rodinou. Jeho.), protože jo, jdem na večírek, ale jak si vůbec může dovolit pít, když já nemůžu??! Jak se kolem mě všichni můžou veselit, když já si můžu dát tak možná malý pivo?? Proč je svět tak nespravedlivej?! A do toho furt hromada práce, protože těhotenství neni nemoc a já nechápu, proč bych si ještě nemohla zahrát premiéru a dát pár uskákanejch koncertů! A když hurá skončí práce, jak se mam cejtit jako bohyně, když si přes prsa nevidim na břicho, přes břicho na chodidla a když projdu kolem zrcadla, leknu se a musim se podívat znova, jestli vedle mě nestojí ještě nějaká pani, protože jak je jinak možný, že mam tak velký stehna?! Nevyjdu ani jedno patro, stala jsem se závislá na sladkym a moje dítě po něm vždycky začne kopat, takže si zadělávám na opravdu suprklidnou mateřskou. Nedávno jsem si pogratulovala, že jsem jeden den neměla nic sladkýho. JEDEN DEN!! O tom, co se děje v noci, vám ani nebudu psát. Podle mě v tu dobu nachodim víc kroků od postele na záchod než za celej den. * A najednou....bum. Zen. Nic nechci, nic nežádám (teď trochu kecám, ale uplně ne), hrozně se těšim na porod, na sebe, jak to při něm zvládnu, na nás, jak nás to ještě víc spojí. Celkem se mi začíná líbit moje kulatý tělo, už se pro nic neohejbám, nevadí mi, že se nemůžu účastnit večírků, protože sedim doma v teplákách a piju čaj. Mam volno. Víceméně. Spíš ne, ale už prostě nehraju. Chodim na jógu, ale chtěla bych víc. Dost se ve mně pere lenost s ambicema, ale to se ještě vyladí. * Těšim se na to zrození, na to šílený šestinedělí, na stěhování, na to, jak začnu cvičit a odměňovat svoje tělo za to, že to zvládlo. A nejvíc! Se těšim na tu vůni. * Jednou možná nějaký svý kámošce řeknu, že těhotenství bylo nejlepší období mýho života.... 📸 @ivyemorwen for @casopismaminka A post shared by Berenika Kohoutová (@berenika_off) on Dec 17, 2019 at 9:08am PST
Vůbec jsem nechápala holky, co řikaj, jak bylo těhotenství nejkrásnější období jejich života. Jak se mam cejtit nejkrásnějc, když je mi tři měsíce blbě, mam deprese, propady hladu a nevim, jak se mám sžít s nějakym cizím tvorem, když ho nevidim, neslyšim, nevnímám?? Pak, když mám takový to roztomilý malý bříško a vypadá to fakt krásně k obepnutejm šatům, zase dělám svýmu klukovi scény (před kamarádama. A před rodinou. Jeho.), protože jo, jdem na večírek, ale jak si vůbec může dovolit pít, když já nemůžu??! Jak se kolem mě všichni můžou veselit, když já si můžu dát tak možná malý pivo?? Proč je svět tak nespravedlivej?! A do toho furt hromada práce, protože těhotenství neni nemoc a já nechápu, proč bych si ještě nemohla zahrát premiéru a dát pár uskákanejch koncertů! A když hurá skončí práce, jak se mam cejtit jako bohyně, když si přes prsa nevidim na břicho, přes břicho na chodidla a když projdu kolem zrcadla, leknu se a musim se podívat znova, jestli vedle mě nestojí ještě nějaká pani, protože jak je jinak možný, že mam tak velký stehna?! Nevyjdu ani jedno patro, stala jsem se závislá na sladkym a moje dítě po něm vždycky začne kopat, takže si zadělávám na opravdu suprklidnou mateřskou. Nedávno jsem si pogratulovala, že jsem jeden den neměla nic sladkýho. JEDEN DEN!! O tom, co se děje v noci, vám ani nebudu psát. Podle mě v tu dobu nachodim víc kroků od postele na záchod než za celej den. * A najednou....bum. Zen. Nic nechci, nic nežádám (teď trochu kecám, ale uplně ne), hrozně se těšim na porod, na sebe, jak to při něm zvládnu, na nás, jak nás to ještě víc spojí. Celkem se mi začíná líbit moje kulatý tělo, už se pro nic neohejbám, nevadí mi, že se nemůžu účastnit večírků, protože sedim doma v teplákách a piju čaj. Mam volno. Víceméně. Spíš ne, ale už prostě nehraju. Chodim na jógu, ale chtěla bych víc. Dost se ve mně pere lenost s ambicema, ale to se ještě vyladí. * Těšim se na to zrození, na to šílený šestinedělí, na stěhování, na to, jak začnu cvičit a odměňovat svoje tělo za to, že to zvládlo. A nejvíc! Se těšim na tu vůni. * Jednou možná nějaký svý kámošce řeknu, že těhotenství bylo nejlepší období mýho života.... 📸 @ivyemorwen for @casopismaminka
A post shared by Berenika Kohoutová (@berenika_off) on Dec 17, 2019 at 9:08am PST
