Na rozdíl od jiných prvorepublikových hvězd si své soukromí pečlivě střežila a na veřejnost toho o ní proniklo jen málo. V roce 1919 se provdala za ovdovělého filmového producenta Roberta Šlemra, který byl jedním ze spoluzakladatelů filmových ateliérů v Hostivaři a také mezi členy správní rady filmové společnosti A-B. To mohlo Šlemrové získat určitou protekci, přesto se většinou jednalo o vedlejší role. Ani v nich o jejím přirozeném talentu nebylo možné pochybovat.
