Válka zastihla Josefa Větrovce v plzeňské Škodovce, kde pracoval u soustruhu. Později se zapojil do odboje, v rámci ilegální činnosti ve skupině Sirovek bylo jeho úkolem psát a rozmnožovat výzvy, komentáře a zprávy moskevského rozhlasu. Za to ho na jaře 1943 zatklo gestapo a později byl převezen do koncentračních táborů Terezín a Buchenwald.

"Jako mladík jsem prožil hrůzy a nemohu na ně nikdy zapomenout. To, co jsem v lágru prožil, mne poznamenalo na celý další život. Byl jsem komunista a moje přesvědčení se v pekle koncentráků jen upevnilo. Měl jsem příležitost přemýšlet o mnohém, o rozděleném světě, o válce, o postavení člověka ve společnosti, o poslání umění. Dozrálo ve mně přesvědčení, že když ty běsy přežiju, budu hercem. Měl jsem štěstí, přežil jsem a hercem jsem se opravdu stal," popsal svůj život v kostce Josef Větrovec.

Větrovec je zároveň mužem s komplikovanými vztahy. Se svými sestrami se nestýkal, svou matku zavrhl a vztah s jedinou dceru, s kterou žil ve společné domácnosti do jejích šesti let, začal pomalu budovat už v její dospělosti.

Více o životě Josefa Větrovce se dočtete v naší galerii.