reklama

"Jsem ráda, že už to mám za sebou," říká Havlová o době, kdy byl její muž nemocný

V současnosti je k vidění nový dokument o první českém prezidentovi Václavu Havlovi. Při té příležitosti jeho žena Dagmar Havlová zavzpomínala na společný život i na nejtěžší chvíle, které po jeho boku prožila.

Foto: Lukáš Bíba

Uvedení nového snímku Tady Havel, slyšíte mě? oživilo vzpomínky bývalé první dámy Dagmar Havlové na jejího zesnulého manžela. Havlová prozradila, že tvůrcům dokumentu dovolila použít i záběry, které pro ni nejsou příliš lichotivé. "Je to paradoxní - udělali z toho krásný film, ale já už jsem tak ráda, že toto období, které jsem prožila po nemocnicích a ve strašném strachu, beze spánku, mám za sebou. Je to smutné, ale je to tak," svěřila se vdova po Václavu Havlovi v pořadu Showtime.

Přiznala také, že ne všechny vzpomínky na jejího muže jsou příjemné. "Všechno mi to připomnělo tu strašnou dobu, byly tam i záběry, které dosud nebyly publikované a nikdo o tom ani nemluvil, kdy Václav v Americe dostal malou mozkovou mrtvici. Bylo to strašně náročný, už jsme počítali, že to dopadne fatálně."

Havlová přiznává, že její blízcí byli při sledování snímku zhrozeni tím, jak špatně v něm vypadá. Podle ní za to mohlo fyzické i psychické vyčerpání. "Já jsem týden nespala, jen tak opřená o něj v nemocnici. Komunikovala jsem s Madeleine (Madeleine Albrightová - americká diplomatka a politička s českými kořeny - pozn. red.), s lékaři," dodala smutně.

Bývalá herečka otevřeně promluvila i o tom, jak moc nesouhlasila s tím, že se Havel nechtěl vzdát svého vražedného pracovního tempa. "On se z toho dostal naštěstí, ale hned pokračoval v té rychlosti svého života, v pití piva, tak já jsem s tím nesouhlasila. Chtěla jsem, aby tu byl se mnou, protože by mně chyběl," uvedla s tím, že se situace nezlepšila ani po Havlově odchodu z funkce hlavy státu.

"Pokračoval v tom, co dělal na Hradě. Měli jsme jet do Paříže a oni mu udělali minutovník setkání, tak jsem se vzbouřila. Nechtěla jsem, ať se potajmu žmouláme pod stolem, kde jsme se drželi za ruce, ale chtěla jsem, ať si můžeme sednout v Montmartru na vínko, držet se, objímat se, procházet se spolu. Po tom jsem velmi toužila," svěřila Dagmar Havlová.

reklama
reklama
reklama
reklama
reklama