reklama
 

BLOG Olgy Porrini: Cítíte se osamělí?

Co to vůbec je ta osamělost? Nebo samota, jak chcete… Slyším to totiž dnes a denně ze svého okolí, často na toto téma narazím v časopisech, dokonce se o tom vedou učené debaty. Opravdu jsem četla, že osamělost nebo samota se považuje v současné době za globální epidemii. Nevím sice, co to je, ale budiž…

Foto: Thinkstock
Olga Porrini

Olga Porrini

Ráda se dívám kolem sebe. Pozoruji lidi, jejich názory, činy, náměty a nálady. A věřte, že ve svém "zralém" věku jsem už viděla dost. Ve svému blogu pozoruji svět a život svýma očima. Proto má název "Tak to vidím já!" Své názory nikomu nevnucuji, spíš mi jde o to, aby se i jiní nad nimi zamysleli. Co člověk, to jiný pohled. Ale tak to má přece být. "Není krásnějších pohádek než ty, které píše sám život, " řekl Hans Christian Andersen. A mně nezbývá než souhlasit.

Přitom osamělost v dnešním slova smyslu je teprve nedávným fenoménem. "Nechci být sám (sama), koho bych si ve svém věku ještě našla (našel)… Mohlo by to být horší… V podstatě mi nic nechybí… Nebije mě, peníze mi dává, je hodný…" To, že jsme spolu vlastně už jen ze zvyku a že už ani nekomunikujeme, ba co víc, ani necítíme potřebu komunikovat, je další věc. "Ono to stejně nemá cenu a hned bychom se pohádali" je nejčastější odpověď na to, že už si nemáme co říct. Proto se radši omezíme na minimum, což je v mnohém případě "ahoj", a pak už si zalezeme do svého kouta, ke své televizi, ke své knize nebo ke svému počítači. To je ale vážně smutné…

Měla jsem "nápadníka", kterého jsem nechtěla, a tak jsem mu s maminkovskou láskou radila, aby si našel partnerku v seznamce. Jednu našel, ale prchal od ní mílovými kroky do samoty. Aby ho nezadusila. Svěřil se mi, že to byla opravdu zoufalka, která ho prosila, aby s ní zůstal, že potřebuje pro někoho vařit, na někoho prát, starat se o něj. Dělala to tak celý život a jinak žít ani neumí. Přesně to, co on nehledal. Vařit uměl sám a výborně, pračku měl automatickou a na žehlení "paní".

Promiňte, já vůbec nic nemám proti seznamkám. Dokonce znám hodně lidí, kteří se takto seznámili, a jestli neumřeli, žijí spolu šťastně a spokojeně dosud. Našla jsem si na Wikipedii, jak vlastně definují samotu. A vida: Samota či izolace je objektivní stav jedince, který nemá dostatek kontaktů s jinými lidmi a uniká tak ze svého sociálního prostředí. Jedinec se může uchylovat do samoty z různých důvodů.

  • Dobrovolně (načerpat síly, přemýšlet bez vyrušování)
  • Pod tlakem vnějších sil, přesto však vlastním rozhodnutím
  • Zcela nedobrovolně, pod tlakem vnějších okolností (kvůli nehodě nebo konání jiných osob)

Se samotou je často zaměňována osamělost, jež je však subjektivním emočním stavem jedince, který často v reakci na samotu zažívá mocnou touhu po kontaktu s jinou osobou nebo jinými lidmi. Tolik tedy Wikipedie.

No jasně. Pletu si dva pojmy. Nechci psát o samotě, ale spíš o osamělosti. Jenže! Znám spoustu osamělých a šťastných lidí. Mají obrovskou chuť do života, jsou plní elánu a plánů, že jim jejich nadšení v dobrém slova smyslu závidím. A na druhé straně znám spoustu nešťastných lidí žijících v páru, ale přesto úplně osamělých. Jak to tedy je?

Odpověď je jednoduchá. Záleží na tom, co si kdo vybere. A také záleží na odvaze. Pokud se ve vztahu necítím už dobře, je lepší udělat za ním tlustou čáru a pokračovat sám. I když, co je to sám? Pokud mám přátele, koníčky, vášeň pro něco a v neposlední řadě i rodinu, tak nejsem přece sám. A hlavně! Netrápím se, že ten druhý ve vedlejší místnosti už pravděpodobně o mne nestojí a čeká, kdy půjdu na nákup, do práce nebo někam (je mu totiž jedno, kam půjdu). A já se trápím, užírám a hledám východisko. A to je přece tak prosté. Zavřít dveře. Jenže to chce právě tu odvahu.

A proto znám spoustu osamělých lidí žijících v páru a zase spoustu lidí, kteří ač žijí sami, žijí tak dobrovolně a šťastně. Nechávají si totiž pootevřené dveře… to znamená, že mohou toho parťáka do života ještě potkat… a pokud ne, tak žijí svůj život spokojeně dál. Bez užírání se, bez smutku a depresí… se svými koníčky, zájmy, přáteli…

Vůbec nejde o nějaký osud. Ten si většinou člověk dělá sám. Záleží jen na něm, co si zvolí a jestli jeho volba bude správná…

A co si o tom myslíte vy?

Pětileté děvče kopíruje celebrity. Zvládne Angelinu Jolie i Serenu Williams | Video: Instagram/Stefani Chaglar

Mohlo by vás zajímat

reklama
reklama
reklama