Co je pro přecitivělé jedince typické a čeho by se měli v životě vyvarovat, jsem se ptala terapeutky Kláry Gelnarové.

Co všechno v sobě hypersenzitivita zahrnuje?

Hypersenzitivní člověk vnímá velmi citlivě vjemy kolem sebe. Hudba je pro něj hlasitější, negativní atmosféra ve společnosti je pro něj dusnější, naopak ta pozitivní radostnější, zátěž je více stresová. Pozornost tohoto člověka zachytí najednou více věcí, všímá si detailů a všemi se zaobírá. S přehledem si všimne, že jste si například dnes výjimečně vyčistili zuby před snídání nebo ví, kam jste si položili brýle či klíče. Na tyto maličkosti se záměrně nesoustředí, dějí se mimovolně. Má vysoce rozvinutou empatii, dokáže se na ostatní lidi hluboce naladit a vcítit se do nich. I signály, které přicházejí z vlastního těla jsou intenzivnější, ať už se jedná o fyzickou bolest nebo pocity.

V jakých životních i profesních oblastech se tato vycizelovaná vnímavost dobře uplatňuje?

Tam, kde jsou důležité jemné detaily a komplexní pohled. Spisovatel dokáže rozepsat příběh, aby vše dávalo smysl, bylo propojené. Jakýkoliv umělec, vědec, badatel své hypersenzitivity může ve své profesi také dobře využít. Práce, kde člověk potřebuje něco pozorovat, hledat důkazy, jako například detektiv, jsou taktéž vhodné.

Jaký je rozdíl mezi přecitlivělostí a hypersenzitivitou?

Hypersenzitivita je vrozená. Je to zvýšená schopnost nervové soustavy reagovat na vzruchy. Přecitlivělost se u člověka objevuje až v průběhu života. Vzniká jako reakce na negativní zážitek nebo zkušenost. Nejedná se však o schopnost jemnějšího vnímání.

Jak vnímá hypersenzitivní jedinec okolí?

Vnímá náladu člověka, dokáže popsat jeho vlastnosti, vystihnout rysy osobnosti. Je to dáno tím, že si všímá jemných signálů, tempa, hlasitosti řeči, gest, rychlosti a ladnosti chůze, uvolněnosti a dalších mnoha detailů. To o člověku velmi vypovídá. Okolí má často pocit, že v nich umí tento člověk číst. 

Dotyk má léčivou schopnost, ale může být i zraňující, říká terapeutka číst článek

Vztahy

Jak takový člověk vnímá sám sebe?

Záleží na tom, jak je člověk s hypersenzitivitou sžitý. Ten, kdo ji přijímá jako pozitivní součást sama sebe, je na své tělo naladěný, vnímá každý sebemenší signál únavy, strachu, bolesti či nepohody a umí na něj již v počátku zareagovat. Je s tělem propojený, žije v harmonii, pečuje o sebe a ví, že kdyby signály přehlížel, začnou sílit. A to pro něj znamená velký diskomfort. Člověk, který hypersenzitivitu bere jako něco špatného, jako svou slabinu, signály těla potlačuje. Snaží se být tvrdší, silnější, vydržet, mít to pod kontrolou. Jde přes své hranice a stojí ho to mnoho úsilí. I když mu například tělo dává signál, že by chtělo odpočívat, stáhnout se od lidí a být samo, nereaguje na to, a tím své vyčerpání prohlubuje.

Je pro takto založené lidi odpočinek ještě nutnější než pro ostatní?

Ano, odpočinek hraje v životě hypersenzitivních lidí hlavní roli. Neustálý kontakt s různými vjemy a prožitky je velmi vyčerpávající. Lidé potřebují vypnout. Pravidelný odpočinek, klid a samota jim přináší možnost se znovu nadechnout, získat energii.

Jak si ale umět udělat pohov, když stále všechno vnímám?

K tomu je právě dobrý odstup od lidí. Dovolit si být chvíli sám, nejlépe dále od města, aut, jakéhokoliv hluku a rušivých podnětů. Jít do přírody, tam si sednout, lehnout nebo se jen tak procházet. Brát pozornost od okolí k sobě tím, že se zaměřím jen na jeden podnět u sebe, třeba na dech nebo chůzi. Když se člověk pravidelně věnuje "vypínání" okolního dění, zlepšuje se v tom. Někomu může být dobrým pomocníkem hudba. Jde pak o to zaměřit pozornost jen na tóny a nechat se unášet melodií. To může být další cesta. Pomoci mohou i zavřené oči.

Co je pro zesíleně vnímavé lidi v životě nejnáročnější?

Jak již bylo řečeno, lidé se s hypersenzitivitou narodí, seznamují se s ní již během dětství. Poznávají své vnímání a jeho intenzitu. Už v této době se mohou setkat s tím, že pro jejich specifika nemá okolí pochopení. Mohou slýchávat věty typu: "nepřeháněj, nebuď takový "cíťa", zatni zuby, vydrž to". Jak vyrůstají, mohou se naučit, že nejjednodušší je citlivost maskovat a nějak situaci zvládnout, i když je to stojí spoustu sil. Stává se, že se za svou citlivost začnou stydět, začnou ji brát jakou svou slabinu. Jdou proti své podstatě, maskování je stojí mnoho sil, kumulují v sobě zátěž, stres, tlak.

Jak by měli rodiče k extrémně citlivému dítěti přistupovat?

Mluvit s dítětem o tom, že tak, jak prožívá různé situace a podněty, je v pořádku. Už od malička mu mohou rodiče pomoci se zorientovat v jeho vnitřním světě, povídat si o tom, jak se cítí, co všechno vidí, vnímá, jak je mu to příjemné. Je důležité učit dítě mluvit o jeho potřebách. Aby si umělo říci, kdy už je něco přespříliš, kdy potřebuje více času, kdy se potřebuje stáhnout do ústraní. Učit je, jak má o sebe vnitřně pečovat, jak se ochránit, jak si dokázat udržet odstup. Již v nízkém věku vnímají děti silně a jasně emoce a potřeby ostatních a snaží se jim pomoci a vyhovět jim. To může vést k tomu, že to budou dělat na vlastní úkor. Nikam děti netlačte, ale ptejte se jich, komunikujte, dozvídejte se o nich co nejvíce. Možná vás překvapí, kolik toho vědí, jak jsou nápadité, jak si umí se situací poradit, když mají možnost se projevit a dále se v tom rozvíjet.

Co s dítětem, které vnímá i ty nejjemnější vibrace, udělá rozchod rodičů?

Podstatnou roli sehrávají rodiče. Pokud je rozvod nebo rozchod na základě domluvy, pár nejde proti sobě, vychází si vstříc, mluví o všem, nic v sobě nedusí, tak i dítě na tuto zásadní změnu reaguje lépe. Dítě cítí, že se něco děje, cítí emoce rodičů, atmosféru doma. Proto je dobré být k němu upřímný, mluvit s ním o tom, k jakým změnám dochází a co znamenají konkrétně pro něj. Pokud se rodiče budou přetvařovat, dítě to vycítí. Pokud vám bude smutno nebo budete naštvaní, mluvte o tom i s dítětem. Nepřekvapíte ho tím, jen mu pomůžete se v tom lépe zorientovat, pochopit to.

Jde o dar nebo prokletí? Jak těžké je vybalancovat tuto ambivalenci?

Vždycky je to o pohledu na věc. Pokud se na to budete dívat jako na prokletí, prokletím se to stane. Lidé mohou trpět, stát se obětmi, okolí jich může využívat. Pokud se na to podíváte jako na dar, bude to obohacení života, stane se to vaší výhodou. Hypersenzitivita vám dá možnost nahlédnout dále, jít hlouběji ve svém vnímání, ve větší intenzitě vnímat druhé lidi, prožívat pozitivní emoce silněji, být šťastnější, klidnější, vyrovnanější, uvolněnější. A získat tak od života vše, co ve své hloubce nabízí. Sebepoznávání je dobrý začátek k tomu, aby se hypersenzitivita stala darem.

Jak se psychická hypersenzitivita projevuje na těle?

Tělo o člověku vždy vypovídá, takže i hypersenzitivita je něco, co se na těle ukáže. Často člověka ovlivňuje prostředí, ve kterém se nachází. Když je v dobře naladěné, pozitivní společnosti, je sám šťastný, plný energie, kterou rozdává dále. Naopak v dusném prostředí je sám velmi nervózní, má tendence se stáhnout do svého nitra, dál od lidí. Je tichý, může působit nervózně. Když někdo vedle něj trpí, je to jako by trpěl on sám. Obecně velké množství lidí, hluk, mnoho podnětů hypersenzitivnímu člověku nedělají dobře.

Klára Gelnarová

Vystudovala obor Sociální pedagogika a poradenství na Filozofické Fakultě Masarykovy univerzity. Je absolventkou výcviku Telefonické krizové intervence a Internetového poradenství. Od roku 2011 do roku 2016 působila v Centru Anabell, které se zaměřuje na pomoc lidem s poruchami příjmu potravy, kde se věnovala individuálnímu, párovému i skupinovému poradenství, intervenční a lektorské činnosti. Více na www.poradenstvi-gelnarova.cz.

Je dnešní technologická doba pro takto"postižené" lidi těžší v základní životní orientaci?

Pro hypersenzitivní lidi je osobní kontakt s člověkem nejvíce vypovídající. Tím, jak se soustředí na sebemenší detaily, si dokážou poskládat bohatou mozaiku. I skrze technologie je jejich výhoda neopouští, stále jsou velice vnímaví a soustředění na nejrůznější drobnosti. Je ale pravdou, že reálný život je pro ně tím největším zdrojem.

Může být v současné době více hypersenzitivních jedinců coby reakce na vyrovnání se s naší virtuální přesyceností, nebo jsou lidé hlavně víc přecitlivělí?

Všímám si toho, že lidé začínají být více vnímaví. Nevím, jestli přecitlivělí, spíš bych řekla vnímaví, všímaví - sami k sobě, ke světu. S tím citlivost souvisí. Jemná citlivost na signály, napojení. Roli sehrává i to, že si lidé začínají dovolovat projevovat své emoce a otáčí tak pomalu názor, že pevnost a tvrdost je jedinou možnou cestou v životě.