Porod na nejbezpečnějším místě: Kde to je?
Samozřejmě v porodnici. Nestává se často, že by maminka připravená porodit doma byla nakonec nadšená péčí oficiální instituce. Jak ale dokazuje příběh paní Terezy, možné to je.
Samozřejmě v porodnici. Nestává se často, že by maminka připravená porodit doma byla nakonec nadšená péčí oficiální instituce. Jak ale dokazuje příběh paní Terezy, možné to je.
"U vás v porodnici jsem přivedla na svět své první miminko - syna Lukáše. Chtěla bych touto cestou velmi poděkovat," píše na Babyweb.cz v dopise adresovaném primáři jihlavské porodnice prof. MUDr. Aleši Roztočilovi, CSc.
V Jihlavě našla tato maminka respektující personál, takže rodila v klidu jako doma. A když došlo ke komplikacím, možná jí to zachránilo život.
Rodit? Jedině doma!
Tereza prožila bezproblémové těhotenství. Kromě návštěv u gynekologa docházela také do poradny k soukromé porodní asistentce. Sháněla informace a zkušenosti, absolvovala kurz se zkušenou Ivanou Königsmarkovou a připravovala se na domácí porod.
Doporučujeme reportáž: Můj syn se narodil doma ve vaně
Důvěřovala svému tělu, že dokáže porodit dítě, a miminku, že se dokáže zdravé mámě narodit. Nakonec ale bylo všechno jinak.
Den "D" se protáhl
První doba porodní se protáhla od pátku do neděle. Partneři se zpočátku těšili z pohodlí a pocitu bezpečí domova. Když ale porod nepostupoval, rozhodli se po dohodě s dulou, že vyrazí na šedesátikilometrovou cestu do Jihlavy.
"Přijal nás Dr. Petr Kozmon a protože jsem zrovna prodýchávala kontrakci, počkal. Teprve pak se mi představil - to bylo velmi milé. Lékař a porodní asistentka Jana Fialová se seznámili s mým porodním plánem a projevili ochotu vyjít vstříc, jak to bude možné. V tu chvíli se objevila důvěra mezi mnou, mým partnerem a ošetřujícím personálem," popisuje paní Tereza první dojmy.
"Po dalších šestnácti hodinách, za asistence porodní asistentky a obrovské pomoci partnera, který byl celou dobu se mnou, se Lukáš objevil na tomto světě. Porod byl docela dlouhý a těžký - ale nádherný. Hned bych šla rodit znovu," dodává.
Něco bych udělala příště jinak
"Snad jedinou negativní zkušeností bylo pravidelné rutinní monitorování. Kvůli jednomu takovému monitoru, který se protáhl snad na hodinu, jsem si přeležela nohu a způsobila částečné ochrnutí, s kterým jsem se pak trápila dva měsíce. Kvůli statické poloze se také porod zastavil, což si vyžádalo další zásahy," popisuje.
Podívejte se na video: Porodila u řeky - explicitní, něžné, dojemné
Vzhledem k délce porodu souhlasila paní Tereza s dirupcí vaku blan a s podáním prostaglandinů. Nikdo ji k tomu nenutil, všechno jí bylo vysvětleno, měla čas na rozhodnutí.
"Zpětně se mi dirupce jeví jako zbytečný zásah, který opět spustil kaskádu dalších vyšetření, ale v dané situaci jsme s ní souhlasili. Mohla jsem podepsat revers a vyhnout se jí, ale nechtěli jsme působit jako problémoví. Dnes bych to bez váhání udělala, ale to je zkušenost pro příště. Nakonec se totiž ukázalo, že se miminku dařilo dobře, jen bylo třeba ho vzbudit změnou polohy," vysvětluje maminka.
Příliš mnoho rozhodování matkám škodí?
Přesto si z porodnice odnesla k lékařům velkou důvěru - a možná trochu i pochyby o vlastních rozhodnutích. "Teprve po porodu mi porodní asistentka řekla, že nebýt mého porodního přání, dávno by mi provedla nástřih hráze. Když jsem o tom pak přemýšlela v souvislosti s tím, že byl syn deset dnů na jipce kvůli vaginální infekci, napadlo mě, že jsem možná měla lékařům víc důvěřovat... Je složitá věc stát před těmi rozhodnutími, mít zodpovědnost, trvat na svém názoru, nebo mít sílu ho změnit," přiznává.
"Třeba jsem ten svůj "přirozený" porod chtěla prostě víc, než bylo možné? Možná bych nástřihem a následným rychlejším porodem miminka ušetřila synkovi rentgen, antibiotika, propíchané ruce od hadiček, pět dnů bez kontaktu s mámou?" ptá se.
Více o přirozeném porodu si přečtete na Babyweb.cz >>
"Každopádně jsem vděčná za to, že i když by lékař i porodní asistentka sami jednali jinak, provedli by víc zásahů, a dřív, nechali rozhodnutí na mě. Se všemi důsledky, které to mělo," uzavírá.
Zachráněný život?
Paní Tereza oceňuje zejména atmosféru důvěry a otevřenosti. "Profesionální a lidský přístup pana doktora Kozmona byl obdivuhodný. Přáli jsme si přirozený porod, který nám v rámci možností a našich vlastních rozhodnutí umožnil," říká.
Hlavně ale oceňuje poslední ze zásahů. "Unavená děloha potřebovala pomoct se stažením, souhlasili jsme s podáním léků, které zabránily nadměrnému krvácení. Kdybychom zůstali doma, možná by to nedopadlo takhle dobře," konstatuje.
A právě to je hlavní důvod, proč by maminky do porodnice jezdit měly: Aby nepodstupovaly příliš velké riziko. Když budou porodníci přistupovat k rodičkám tak citlivě jako v Jihlavě, nebudou mít ženy důvod riskovat vykrvácení při domácím porodu.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
Co vám doopravdy otráví těhotenství