Jak se změnil život žen za poslední tři dekády? Zlepšení ve všem se nekonalo
Ještě koncem osmdesátých let se ženy vdávaly kolem dvaceti, protože na kariéru mohly zapomenout a cestovat se prakticky nikam nesmělo. Jakmile ale padla železná opona, mohly začít podnikat a poznávat západní svět. Skutečně došlo ve všech oblastech ke zlepšení?
Po pádu komunistického režimu došlo ke zrušení cenzury, otevření hranic a postupnému rozvoji tržní ekonomiky. "Tím nejdůležitějším, k čemu docházelo před třiceti lety, byl masivní vznik podnikání, které bylo bezprostředně spojené s kupónovou privatizací," říká historik Martin Franc z Masarykova ústavu a Archivu Akademie věd ČR. Jak se ale život po roce 1989 dotýkal života žen?
Podnikat nemohl každý
Podle Martina France založit firmu nemohl úplně každý. Možnosti sice existovaly, ale ne každý tehdy skutečně začal podnikat. "Větší výhodu měli lidé, kteří disponovali už nějakým kapitálem, protože za minulého režimu zastávali dobře placené posty nebo se živili jako veksláci. Zároveň se objevila velká vlna nezaměstnanosti a mnoho žen přišlo o práci. To se týkalo především těch, které za minulého režimu pracovaly jako administrativní pracovnice nebo dělnice," dodává odborník.
Zatímco začátkem devadesátých let u nás podnikalo 306 tisíc lidí, v roce 1994 to bylo už 1,1 milionu soukromníků. Velmi často se jednalo o cestovní kanceláře a vydavatelství nových časopisů a knih. Po čtyřiceti letech zavřených hranic a cenzuře lidé chtěli poznávat západní svět a dostat se k pravdivým a do té doby zamlčovaným informacím.
Nejlepší období života
Dobu po sametové revoluci považuje například pětapadesátiletá Ivana Stříbrná za bezkonkurenčně nejlepší období svého života. Tehdy se podruhé vdala a s manželem se přestěhovala z malé vesničky do Kladna. "Užívali jsme si svobodu, cestovali po Čechách i do zahraničí a chodili na koncerty. Také se objevila spousta knih a časopisů s duchovní tematikou jako například Dotek a Regena nebo společenský týdeník Reflex, z nichž jsme byli nadšení," vypráví žena.
Podobně na období před třiceti lety vzpomíná také čtyřiapadesátiletá Kateřina Marešová z Prahy. Ta měla tehdy ročního chlapečka. "Svoboda byla úžasná. Moje kamarádky začaly pracovat v cizině jako au-pair. Mě se to netýkalo, protože jsem se věnovala výchově syna, ale hned jak to šlo, začali jsme jezdit do zahraničí na dovolenou," vypráví žena.
Nebyl toaletní papír ani vata
Přestože se v době listopadových události skloňovaly hodnoty jako láska, soudržnost nebo demokracie, mnoho lidí toužilo především po lepším materiálním zázemí. "Těsně před sametovou revolucí už centrální plánování a zásobování nefungovalo. Nebyl toaletní papír, dámské hygienické potřeby nebo vata. Lidé byli už hodně zoufalí a zároveň věděli, že na Západě tyto věci jsou. Proto měli obrovskou touhu po zlepšení ekonomické situace," vysvětluje Martin Franc.
Jenže místo rychlého hospodářského růstu přišlo vystřízlivění. "Věci nešly tak rychle a dobře, jak si většina lidí představovala. Naopak v prvních letech se objevilo mnoho problémů včetně změny pracovního trhu a prudkého zdražování potravin," podotýká historik. Ten dodává, že lidé si novou budoucnost až moc idealizovali. "Určitě je ovlivnilo i to, že kdysi komunisté západní sousedy jenom zatracovali. Tomu samozřejmě nechtěl nikdo věřit, přestože i v těchto společnostech existovaly určité problémy," domnívá se Franc.
Možné je úplně všechno
Jak potvrzuje Kateřina Marešová, také ji překvapilo nečekané vyprchání euforie a soudržnosti, které vládlo po pádu totality. "Myslela jsem si, že lidé jsou 'lepší'. Jenže pak se ukázalo, že lidé jsou v zásadě stejní za každého režimu," myslí si žena.
"Devadesátá léta byla pro českou společnost po dlouhé době prvním a bohužel také posledním obdobím svobody. Je pravda, že to byla trochu divočina, jenže teď se šrouby postupně jenom utahují. To, co bylo běžné v devadesátkách, například pořad Česká soda, by dneska už neprošlo," doplňuje Kateřina Marešová.
"Ano, opravdu to byla doba uvolnění, kdy vznikalo mnoho satirických pořadů. To souvisí s koncem osmdesátých let, kdy lidé byli frustrovaní z politické situace a nemohli se veřejně k ničemu vyjadřovat," potvrzuje Martin Franc.
I tak si Kateřina Marešová myslí, že současný stav je rozhodně lepší než socialismus. "Možnosti práce, cestování a vydělávání peněz, to všechno se s totalitou vůbec nedá ani srovnávat. Vlastně je možné úplně všechno," uzavírá žena.
Podívejte se v naší galerii na to, jak se během třiceti let změnily pracovní podmínky žen, výchova dětí, móda nebo kosmetika.