Luisa se v posledních letech života stávala čím dál zahořklejší. "Hodně se jí v 50. letech dotkla tvrdost nové moci vůči běžným lidem, mnozí její známí byli vyhozeni ze zaměstnání, například celoživotní poctiví učitelé, kteří měli ten hřích, že obdivovali Masaryka. Citlivě vnímala, že všude bylo plno mladých kariéristů, kteří se předháněli v radikalismu. Nebo se jí později nelíbila výstavba paneláků a chtěla, aby se stavěly kvalitnější a prostornější byty. Věřila ovšem v myšlenku koldomů, tedy že vaření a praní mají obstarávat nějaké centrální kuchyně a prádelny," vyjmenovává historik, co všechno se této revolucionářce nelíbilo. V 50. letech onemocněla a zemřela jí dcera.
Radost jí však dělala početná rodina, na fotografii z roku 1956 je na svatbě svého vnuka před Staroměstskou radnicí. Na kabát si připnula svá vyznamenání.
