Na vojně se stal členem Armádního uměleckého sboru a vyzkoušel si v něm i roli konferenciéra. Po službě se vrátil znovu do Národního divadla, kde proslul zejména jako Laertes v inscenaci Hamleta.
Osudovou filmovou rolí mu byl ovšem romantický básník Karel Hynek Mácha ve stejnojmenném televizním filmu z roku 1982. Ačkoli byla jeho kariéra slušně rozběhnutá, objevili se i takoví, kteří mu nepřáli - jedním z nich byl i Václav Švorc, bratr přesvědčené komunistky Jiřiny Švorcové. Luťanského názory byly v opozici se stávajícím režimem, a Švorc jakožto ředitel činohry proto na jeho působení nahlížel hodně pesimisticky. I proto mu nabídl smlouvu v divadle pokaždé na omezenou dobu, pouze jeden rok. Luťanského popularitu to ale nijak neohrozilo a smlouva byla opakovaně prodloužena.
