Tam strávil Luděk Sobota 17 sezon, které lze označit za zlatou éru jeho komiky. Právě v Semaforu s přispěním režiséra Jána Roháče dotvořil sobotovskou figuru poplety. Scénky Šimka, Soboty a Nárožného byly nezapomenutelné. Úspěch Sobotovy komiky neskončil ani poté, co Petr Nárožný odešel v roce 1980 za charakterními rolemi do Činoherního klubu. Sobota se Šimkem vymýšleli fóry, dialogy, napsali několik divadelních komedií i oblíbených semaforských Návštěvních dnů.
"Mým životním cílem nikdy nebylo hrát vážné role, i když se to považuje za větší umění. Větší umění je lidi rozesmát než je rozplakat," řekl v jednom rozhovoru. Charakterních herců je podle Luďka Soboty navíc v každé zemi plno, zatímco "dobrých komiků jen pár". Už od školy šel za svým cílem, chtěl navázat především na Vlastu Buriana - tedy stát se komikem, jehož figuru divák pozná na první pohled či poslech. A Sobota, který prošel Ypsilonkou nebo Semaforem, to bezesporu dokázal.
