Sobotovy začátky byly spojené se severními Čechami, první příležitost dostal v ústeckém kulturním domě. Rychle ale přešel do Kladivadla a v roce 1968 mu "hodil lano" Jan Schmid. "A pak jsem přešel do Ypsilonky, kde se mi líbilo ještě víc, protože to bylo divadlo, jaké jsem chtěl dělat," řekl jednou. Za čtyři roky se v Liberci prosadil jako komik i jako spoluautor. Tehdy ho také viděli Ladislav Smoljak se Zdeňkem Svěrákem, kteří mu pak dali hlavní roli ve filmu Jáchyme, hoď ho do stroje! (1974).
Nesmělý mechanik, žijící šťastně podle zaručeně vědeckého kondiciogramu, sice nebyla Sobotova první role před kamerou, díky ní ale na plátně prorazil. Podobné popletené figury pak hrál častěji - a úspěšně. Stačí vzpomenout filmy Zítra to roztočíme, drahoušku…! (1976) a jeho pokračování Co je doma, to se počítá, pánové… (1980) nebo Jen ho nechte, ať se bojí (1977). V 70. a 80. letech výrazně zářila i Sobotova divadelní hvězda, od roku 1973 totiž hrál v Semaforu.
