reklama

Zpráva Paula Springera o české justici

Praha - Toto je kompletní zpráva německého soudce Paula Springera o české justici, kterou napsal po tříletém poradenském působení na českém Ministerstvu spravedlnosti. Text není nijak redakčně upravován.

Reforma Justice nekonečně neúspěšný úkol ?

"Spravedlnost v této zemi neexistuje", není nahodilý výrok u piva, ale názor politika v exponované funkci po 16 letech snahy o justici právního státu (Kraus, 6.3.05  v 7 TV NOVA; Právo v. 7.3.05, S. 3).  Přesto, že musím výroku odporovat, nelze jinak, než konstatovat hmatatelnou nespokojenost občanů a politiky s justicí a její prací. Zároveň je ale nutno připomenout otázku, jak dalece může být justice spokojena s politikou, ve které byl post ministra spravedlnosti během 16 let 15krát nově obsazen.

I. Situace

Od roku 1999 investovala  EU  do podpory české justice více než 22 Mio. EURO. V posledních 3 letech se na programech významně podílelo Severní Porýní-Vestfálsko a česká justice měla v Praze k disposici stálého poradce, který se společně s řadou dalších kolegů z SRN, GB a Řecka pokoušel přispět k vývoji české justice. Množství akcí jde do desítek a vedle transferu idejí byl vypracován společně s českými kolegy návrh kariérního řádu a předán ministerstvu spravedlnosti. Předán byl i návrh na základní i další vzdělávání nižšího a středního justičního personálu, včetně vzdělávacího rámcového výukového plánu tříměsíčního vzdělávání pro zapisovatelku. Docentům justiční akademie byly nabízeny semináře metodiky, kterých se ale bohužel ti, u kterých by to bylo nejnutnější, nezúčastnili. V několika pracovních seminářích bylo snahou zlepšení komunikační strategie a informačních toků ve vzdělávání. Pokus o vylepšení dalšího vzdělávání v justici rozhodnutím o přeložení sídla justiční akademie ze  Stráže pod Ralskem do Kroměříže k  1.1.2006 je překvapivý a kontraproduktivní. Lze očekávat, že část vyškoleného personálu justici opustí, protože nebude ochotna, se stěhovat do 300 km vzdálené Kroměříže. Pro většinu pracovníků justice  (z Čech) znamená změna sídla akademie prodloužení cesty tam a zpět o zhruba půl pracovního dne. 

Mimo Twinning došlo k bilaterální spolupráci mezi ČR a SRN, která byla umožněna nasazením dlouhodobého poradce v Praze a financováním Nadací pro mezinárodní spolupráci v Bonnu (IRZ -  Internationale Stiftung für internationale Zusammenarbeit). Spolupráce sloužila vylepšení schopností vedení české justice. K tomuto účelu se konala řada seminářů s experty z SRN pro vedoucí pracovníky justice. Byla zorganizována výměna zkušeností mezi ČR a SRN, při níž byly zahájeny a významně podpořeny práce na vývoji elektronického informačního systému vedení. Spolupráce dotčených orgánů včetně Ministerstva spravedlnosti České republiky a Severního Porýní-Vestfálska byla velmi otevřená a všemi účastníky posuzována jako úspěšná. Nejdůležitější otázkou ale zůstává, co to přinese běžným občanům.  Společnost a česká justice vnímají již léta dobu trvání soudních řízení jako příliš dlouhou.  Po strmém vzrůstu délky řízení v letech 1991 až 1995 se doba stabilizovala na neúnosně vysoké úrovni, ale následně došlo ještě k dalšímu nárůstu délky řízení. Přes veškeré snahy se v posledních letech nedaří obrátit vývoj doby trvání zvlášť u mnohaletých řízení.

Přes veškeré nedostatky této zjednodušené statistiky z vývoje jasně vyplývá, že je  nutné pokračovat v zahájené reformě justice, což odpovídá názoru všech účastníků projektu včetně českých kolegů. Problémy a možnosti nápravy popsali experti rozsáhle ve svých reportech a také v závěrečném reportu twinningu CZ 01-07-01 "Judicial Reform and Court Management". Doporučení vyslovená v těchto dokumentech česka vláda ochotně převzala a do značné míry vpracovala do své koncepce stabilizace justice.  Uskutečnění koncepce ustrnulo při odchodu ministra JUDr. Čermáka  (12.6.2004). Jeho nástupce JUDr. Němec našel čas k návštěvě Nejvyšších soudů a Nejvyššího státního zastupitelství a dialogu se špičkovými zástupci justice teprve více než rok po nástupu do funkce  (4.8.2004). K setkání ministra s předsedy krajských soudů došlo poprvé 26.10.2005. Při tomto setkání bylo dohodnuto, že soudy budou vybaveny personálem stejnoměrně v celé republice, což navrhovali twinningoví experti již před více než 2 lety jako zásadní předpoklad zlepšení práce justice v ČR.

II. Zodpovědnost

Každý ministr spravedlnosti reagoval na problémy justice po svém: jeden hlasitěji, jiný  tichou konstruktivní prací a dialogem, ale výsledky zůstávaly v podstatě stejné. Stávajícího ministra nelze obviňovat ani z jednoho ani z druhého. Otázka zní, co mají dosavadní postupy krom výsledku společného? Primárně je spojuje politický kontext, který se liší od zemí s delší tradicí volné společnosti. Leckterý výrok politiků vůči justici je na západ od českých hranic buď nemyslitelný nebo by vyvolal bouřlivou diskusi, následovanou dalším opatřením. Nelze si představit, že by vrcholný politik mluvil o justici jako o nefunkční bez příslušných následků. To samé platí o výroku manželky předsedy vlády: "V této zemi se nedá podnikat" (Grossová, MF Dnes, Rozhovor z 21.2.2005) a také v situaci, kdy jiní prosazují nadvládu tržní ekonomiky nad právem.
Na druhou stranu není možné opomenout, že jsem se opakovaně setkal s politiky, jejichž úmyslem bylo navzdory všeobecnému veřejnému mínění, opravdu upřímně pomoci justici. Důkazem jejich činnosti je očividně dobrá materiální výbava české justice v mezinárodním měřítku. Zahraniční experti mnohdy obdivovali budovy justice a oceňovali jejich vybavení.

Mimo politickou situaci, ne vždy přívětivou pro justici, existují dvě další dlouhodobé významné konstanty. První je situace zákonodárce, zvlášť osob pracujících tradičně jako zásadní autoři, ale i personální vybavení ministerstva spravedlnosti. Chronicky nedostačující vybavení zákonodárného oddělení ministerstva vedlo k tomu, že jen v roce 2004 byl OSR desetkrát novelizován, o mnohaletých pokusech úpravy soudního doručování raději nemluvě. Druhou problematickou konstantou je řízení justice. Ministerstvo zpravidla nedisponuje personálem s justiční praxí, takže není divu, že jeho zaměstnanci těžko nachází odpovědi na otázky, které jim z praxe nemohou být známy. V porovnání se sousedními zeměmi další justiční orgány pro celorepublikové řízení justice neexistují, čehož důsledkem je dlouhodobě rozdílné personální vybavení v krajích a neakceptovatelné rozdíly ve výsledcích soudů. Například v oblasti jednoho krajského soudu trvají občanská řízení u okresních soudů 269 dnů, v nejpomalejší oblasti ale bezmála třikrát tak dlouho (765 dnů). Nelze přehlédnout ani oddiskutovat, že  se jedná o chybu v systému. Námitka, že se jedná o důsledek nedostačujícího personálního vybavení, je vyvrácena okolností, že i v personálně dobře vybavených regionech (personální stav 100 %) dosahuje průměrná délka řízení okresních soudů v civilních věcech 698 dnů (údaje:  MSP, STATISTICKÝ  PREHLED SOUDNÍCH AGEND, II, ROK 2005, S. 106). Pak jistě nepřekvapí, že experti z Velké Británie a Německa shledali nezávisle na sobě hlavní problém justice v jejím řízení.

III.  Možnosti řešení

Problémy justice vyřešit nelze rozhodně vyřešit tím, že dosavadní účastníci a instituce budou pokračovat stejně jako dosud a budou hledat spásu v nových detailních řešeních. Další zákonodárné reformy nebo navýšení personálu u soudů by nepřinesly nic podstatného. Personální stavy odpovídají více méně vybavení rakouské a německé justice a žádný personální stav nemůže odpovídat trvale měnícím se požadavkům v celé republice. Snaha zákonodárce o řešení problému dosud nevedla k touženým výsledkům a není důvod, proč by se to náhle mělo zdařit. Změna přístupu a smýšlení je nezbytná nejen v řízení ale i v justici samé. Ta si musí uvědomit, že je se svým vybavením plně zodpovědná ze plnění svých úkolů vůči veřejnosti a musí využít k řešení problémů vnitřních rezerv. Teprve až justice prokáže, že udělala vše, co je v jejích silách, má právo vyžadovat od společností navýšení prostředků, ale k tomu schází řada i bolestných kroků vně justice.

První nadějí je záměr předsedů krajských soudů v budoucnu posílit novým soudcovským personálem převážně soudy v kritických regionech: ze 149 plánovaných nových soudců: KS Ostrava: 50 soudců, KS Ústí nad Labem: 39 soudců, KS Brno: 23 soudců. Další výrazné navýšení personálu nelze očekávat. Nejdůležitější otázky na které musí česká justice najít odpověď jsou:

1. Zajištění flexibility nasazení personálu v celé justici při nepředvídaných výkyvech v nápadu.

2. Redukce přestárlých řízení.

3. Zvýšení kvality rozhodnutí a zároveň zrychlení řízení.

První úkol je nejzásadnější, protože jen při stejnoměrné zátěži lze od pracovníků justice s úspěchem vyžadovat celorepublikově vysoké nasazení a tím í vyšší funkčnost justice a dobré výsledky ve všech regionech.  Než se justice dostane k zavedení mechanismů flexibilního nasazení soudců a státních zástupců, bude muset nastavit parametry potřeby na jednotlivých úsecích tak, aby to odpovídalo praktické zátěži. Změnu působiště od jednoho soudu k druhému lze vynutit jen tehdy, když není možné nárůst zátěže na jednom úseku vyrovnat přerozdělením úkolů na soudě resp. státním zastupitelství samém. Cokoliv jiného by z chybějící nutnosti bylo i právně neodůvodněné. Proto byly zcela správně zahájeny přípravy pro nové propočty potřeby soudců a státních zástupců. Lze sice doufat, že výsledky budou k dispozici rychleji než v SRN, kde propočty trvaly několik let, ale i tak je nezbytné začít co nejdříve s celojustiční diskusí o daných otázkách, protože vývoj řešení bude potřebovat léta. Nezbytné je také zlepšení instrumentů řízení, ke kterým patří i srovnatelnost hodnocení v celé justici. Nezávisle na tom, jakou konkrétní podobu  bude systém hodnocení mít, bude muset splňovat přinejmenším následující požadavky:

  • Akceptovatelnost hodnocení, což vyžaduje transparentnost.
  • Pravidelnost hodnocení, pro dosažení srovnatelnosti.
  • Úplnost: hodnocení se musí vztahovat na všechny aspekty uvedené v profilu požadavků.
  • Výběr nejlepších pro všechny požadavky kladené justicí a na justici.

IV. Závěr 

Česká justice dnes zdaleka nepotřebuje tolik podpory při uskutečňování reforem jako  před vstupem do EU a lze předpokládat, že EU dnes soustředí svoje instrumenty pomoci na nové kandidátské země jako jsou Rumunsko a Turecko. To ale nebrání pokračování bilaterální spolupráce, kterou hodnotili všichni účastníci jako velmi přínosnou. Zde je nutno poděkovat všem kolegům ze zahraničí i České republiky. Zahraniční experti opakovaně zdůrazňovali vstřícnost a přátelské přijetí českými kolegy. 

Je vhodné připomenout, že přes všechny problémy nepatří česká justice ve srovnání s justicemi dalších nových členů EU rozhodně k těm horším. Také je dobré připomenout, že řada problémů trestního řízení má svůj základ u policie, která je veřejností kritizována nejen pro nedostačující výkony, ale také v souvislosti s korupcí. Diskuse o neprůhledných praktikách se bohužel nevyhnula ani justici a například rozhodnutí stávajícího ministra o vydání katarského prince do vlasti justici v důvěře veřejnosti nepomohlo. Ministr sotva přesvědčil o správnosti a vhodnosti svého rozhodnutí veřejnost, která přihlížela více k okolnostem a místu činu, soustředění svědků a spoluviníků v ČR a skutečnosti, že jediný vztah věci ke Kataru bylo katarské občanství obžalovaného, což v tisících dalších řízení dosud nebylo důvodem pro obdobné ministrovo rozhodnutí. První dvě instance se sice snažily zabránit zásahu do běžícího soudního řízení, ale v poslední instanci soudci nedokázali prosadit zásadu dělby moci a tím obdobně jako ministr nepřispěli k posílení důvěry veřejnosti v nezávislost justice. V zahraničí byl tento proces sledován s větším zájmem, než si řada účastníků chtěla připustit a neznám žádného zahraničního kolegu, který by měl pochopení pro tento vývoj. Některé jejich velmi kritické komentáře nelze ani zveřejnit. Po více než 3 letech pozorování společenských jevů v Praze v oblasti nekalého podnikání nemohu nemít pochybnosti o tom, zda lze v EU opravdu mluvit o jednom společném prostoru  svobody, bezpečnosti a spravedlnosti dle Amsterodamské smlouvy a zda je namístě spustit již dnes Schengenskou dohodu se všemi novými členy EU. To by totiž vyžadovalo stejnou důvěru v prosazování práva jako u stávajících států Schengenské dohody. Jak dalece je tato důvěra podložena funkčností trestního řízení, nechť si zodpoví každý sám pro sebe, ale nesetkal jsem se s mnoha českými kolegy, kteří by tvrdili, že potírání korupce a ekonomické kriminality se v ČR daří. Přesto bych české justici již z ryze osobních důvodů přál, aby tyto podmínky byly splněny co nejdříve.

Dr. Paul Springer
Soudce vrchního soudu v Hammu/SRN

Lockdown je jediná šance. To, k čemu směřujeme, je smutné a tragické, říká Levínský | Video: Martin Veselovský
reklama
reklama
reklama