Zavázané oči, hluk na chodbách a zatemněná okna. Jan Tuna odhalil, co diváci Zrádců nemají šanci v televizi vidět

Zrádci jako elegantní hra odehrávající se na majestátním Křivoklátu. Soutěžící přijíždějí na mise, sedají ke kulatému stolu a večer se odebírají do svých pokojů. Jenže právě ve chvíli, kdy kamery zdánlivě zhasnou, začíná poměrně propracovaná logistika, jejímž jediným cílem je zabránit tomu, aby někdo zjistil víc, než má.

Do „komnaty“ se zavázanýma očima

Soutěžící podle něj nebydleli přímo na hradě. Po natáčení byli rozváženi do oddělených pokojů, přičemž ani tam nesměli získat informace o pohybu ostatních. „Nemůžeš tam jít s otevřenými očima, takže máš zavázaný oči,“ popsal Tuna. Smyslem bylo, aby hráči neznali dispozice hotelu a nemohli například podle zvuku dveří odhadnout, koho v noci produkce odvádí nebo koho naopak přivádí.

Okna byla zatemněná a soutěžící spali každý zvlášť. Tuna vzpomíná, že k pokoji je doprovázeli lidé ze štábu a pásku z očí mohl sundat až ve chvíli, kdy byly dveře zavřené. Úsměvným se zdá být i způsob komunikace se štábem. Pokud totiž něco potřeboval, musel svůj požadavek napsat na lísteček a ten následně podstrčit pod dveřmi. Ani tím ale opatření nekončila.

Produkce proto podle Tuny vytvářela zvukovou kulisu. „Když vodí zrádce na konkláve, tak se buší prostě do pokliček, do dveří, je puštěná metalová muzika,“ popsal. Smyslem není nic jiného, než přehlušit pohyb po chodbách s cílem znemožnit soutěžícím poznat, kdo byl v noci odveden.

Právě tahle izolace podle něj významně ovlivňuje psychiku hráčů. Nejenže neví, kdo lže, ale zároveň nemají běžné možnosti, jak si situaci ověřovat.

„Na hradě si nesmíš zapisovat, nesmíš si dělat poznámky,“ uvedl. Vlastní postřehy si proto zaznamenával až večer na pokoji. Často kvůli tomu místo spánku znovu probíral, co během dne zaznělo. Právě díky těmto nočním poznámkám mu ostatně krátce před finále došlo, že se kolem Nicole hromadí příliš mnoho stop.

Kuriózní epizoda se týkala dokonce obyčejné televize na hotelovém pokoji. Zpočátku ji soutěžící podle Tuny používat mohli. Jenže jedna z hráček začala mimo hlavní natáčení rozvíjet teorii, že by z televizního programu mohlo být možné zjistit, kdo byl v noci pryč.

Divák vidí deset minut, hráči dvě hodiny

A ještě jedna věc zásadně mění pohled na chyby soutěžících. To, co televizní divák sleduje jako jasný sled indicií, je ve skutečnosti jen zlomek informací, kterým jsou lidé na hradě vystaveni. „Ty kulatý stoly třeba ve výsledku trvají dvě hodiny a ty z toho vidíš deset minut,“ připomněl Tuna. Divák podle něj dostává „koncentrát nejdůležitějšího“, zatímco soutěžící musí mezi stovkami vět, reakcí a situací sami poznat, co je podstatné.

GALERIE: Velká premiéra Zrádců 3. Známé tváře dorazily ve stylu

Přirovnal to dokonce k čištění akvária, při kterém se všechno rozvíří a člověk najednou nevidí vůbec nic. Teprve přes noc se některé informace „usadí“ a začnou dávat smysl. Jenže ráno hráči znovu přijedou na hrad a kolotoč začíná nanovo.

Proto je možná snadné doma na pohovce vykřikovat, že zrádce je přece naprosto jasný. Na Křivoklátě to podle Tuny vypadá úplně jinak. Hráč nemá střih, hudbu ani detail kamery na podezřelý obličej. Má jen několik desítek lidí, tisíce vět — a čím dál větší paranoiu.

Zdroj: autorský text, Prskavky