Za třpytkami StarDance se skrývá malá alchymie. Každý kostým má tajemství, které divák nevidí

Třpytivé kamínky, rozevláté sukně a modely, které na parketu působí, jako by vznikly jen proto, aby krásně vypadaly v pohybu. Za tanečními kostýmy se ale skrývá mnohem víc práce, než je během několika minut vystoupení možné postřehnout. S novou řadou StarDance přebírá vůbec poprvé roli hlavní kostýmní návrhářky Kateřina Šmejkalová, zakladatelka českého ateliéru NOSME.

Nejdřív přichází hudba a emoce

První náčrt podle Šmejkalové nevzniká jen nad látkami a tužkou v ruce. Důležitá je především atmosféra konkrétního vystoupení. „Potřebuji klid, soustředění a čas, aby myšlenky mohly volně plynout. Často poslouchám hudbu, která bude při tanci znít, a představuji si pohyb tanečníků. Právě hudba, příběh a emoce jsou tím, z čeho návrh vyrůstá,“ popisuje.

Kostým tak nevzniká jako samostatný módní model. Musí fungovat společně s choreografií, hudbou i konkrétním člověkem. „Měl by podpořit choreografii, lichotit postavě, respektovat osobnost tanečníka a zároveň diváky něčím překvapit,“ vysvětluje návrhářka.

A právě tady se podle ní může krásný kostým velmi snadno změnit v problém. „Šaty dokážou pohyb nádherně zvýraznit, ale pokud nejsou dobře navržené, mohou taneční výkon i zkomplikovat.“

Každý model proto dostává vlastní nápad nebo detail, podle kterého si ho mají diváci zapamatovat.

Tisíce kamínků a stovky hodin práce

Zatímco na obrazovce kostým prolétne kolem diváka během několika minut, jeho výroba může zabrat stovky hodin. V ateliéru se pracuje například s lehkými japonskými šifony, pružnými italskými materiály nebo rakouskými krajkami.

A pak přichází zdobení. „Na jediném kostýmu mohou být tisíce ručně lepených nebo našitých kamínků, což znamená stovky hodin precizní práce,“ říká Šmejkalová.

Podstatná část výroby navíc probíhá ručně v Česku. Ateliér přitom neobléká pouze domácí produkce. „Jsem hrdá na to, že právě v Česku vznikají kostýmy světové úrovně. Ateliér NOSME dnes šije pro zákazníky od Austrálie až po Spojené státy.“

Co divák nevidí: body pod šaty i tajné kapsy

Taneční kostým má přitom mnohem blíž k technickému výrobku, než by se při pohledu na třpytivou róbu mohlo zdát. Při rychlých otočkách, zvedačkách a prudkých pohybech totiž nesmí nic sklouznout, prasknout ani se posunout.

„Všechno musí perfektně držet na svém místě, švy nesmí prasknout a střih musí fungovat v každém pohybu,“ vysvětluje návrhářka.

Jedním z triků je konstrukce, kterou běžný divák vůbec nevidí. „Málokdo například ví, že taneční šaty mají všité speciální body, díky kterému se sukně nepřetáčí a kostým zůstává během celé choreografie přesně tam, kde má být.“

Soutěžící bývají odvážnější, než čeká

Velkou část práce tvoří také komunikace s člověkem, který má výsledný model obléknout. Zejména pro známé osobnosti bez taneční zkušenosti mohou být kostýmy StarDance něčím, co by si za běžných okolností nikdy nevzaly.

Šmejkalová proto návrhy nevnímá jako jednostranný diktát. „Je to vždy dialog. Někdo mi nechá úplně volnou ruku, jiný přichází s vlastní představou, kterou společně rozvíjíme.“

Důležité je podle ní především to, jak se chce soutěžící na parketu cítit. „Taneční kostýmy jsou pro většinu celebrit úplně novou zkušeností, takže si hodně povídáme o tom, jak se chtějí cítit a jak chtějí na parketu působit.“

Správné šaty mohou změnit i výkon

Kostým podle ní není jen poslední vrstvou, kterou si soutěžící oblékne před vystoupením. Dokáže ovlivnit i to, jak se člověk začne sám vnímat. „Kostým je druhá kůže, někdy až alter ego,“ říká Šmejkalová. „Když se v něm člověk cítí dobře, promění se jeho energie, sebevědomí i způsob, jakým vystupuje.“

Právě proto podle ní není možné oddělit šaty od samotného tanečního výkonu. „V tanci nejsou šaty jen estetickou záležitostí. Jsou součástí celého příběhu.“

Kalhoty se během soutěže musí zužovat

Konstrukce kostýmů má ještě jednu zvláštnost. Postavy soutěžících se totiž během intenzivních tréninků mohou rychle měnit, takže šaty a kalhoty, které seděly na začátku, mohou být za několik týdnů příliš volné. „Účastníci jsou během soutěže ve skvělé kondici a kostýmy průběžně upravujeme,“ potvrzuje návrhářka.

Nejnápadnější bývá podle ní změna u pánského oblečení. „Nejvíce je to vidět například u pánských tanečních kalhot, které se používají opakovaně. Někdy jsme během sezóny ubrali i patnáct centimetrů v pase.“

Sama ví, jaké je v kostýmu tančit

Šmejkalová se přitom na taneční oblečení nedívá pouze očima módní návrhářky. Sama se dlouhá léta věnovala tanci. „Tanec byla moje velká láska a nejraději jsem měla standardní tance,“ vzpomíná. Když s aktivním tancem skončila, začala se naplno věnovat budování vlastního ateliéru. Později se dostala také k párové akrobacii a dnes ji baví krasobruslení.

Inspirace může přijít odkudkoliv

Při hledání nápadů se podle návrhářky nedá spoléhat na jeden zdroj. Někdy vše odstartuje látka, jindy člověk, hudba nebo příběh. „Často říkám, že inspirace padá z nebe, jen je potřeba stát na správném místě,“ říká.

Velkou roli pro ni hraje také příroda. „Její barvy a tvary jsou dokonalé a myslím, že je nikdy nedokážeme zkombinovat lépe než ona sama.“ A přestože už má za sebou řadu výrazných modelů, svůj nejpovedenější kostým zatím odmítá vybrat. „Věřím, že ten nejkrásnější teprve vznikne.“

Ráda vzpomíná například na model pro Dominiku Roškovou vytvořený téměř celý z kovových řetízků nebo kostýmy pro Adrianu Maškovou a Jana Cínu. Stejnou váhu ale přikládá i práci, která se nikdy neobjeví před milionovým televizním publikem.

„Stejně důležité jsou pro mě olympijské kostýmy, večerní róby, svatební šaty i model pro začínající tanečnici,“ dodává. „Každý člověk si zaslouží cítit se výjimečně.“

VIDEO: StarDance z vás udělá asociála, není to jen soutěž, říká Leoš Mareš

Zdroj: autorský text