



Na první pohled působilo video jako milý moment, který dojal tisíce lidí na sociálních sítích. Nikol Leitgeb si ale všimla detailu, kvůli kterému se na celý příběh začala dívat úplně jinak.
Na první pohled jde o video, které má zahřát u srdce. Do známé pražské cukrárny přijdou dvě děti s pěti stovkami, které podle svých slov dostaly od rodičů. Chtějí si za našetřené peníze koupit něco dobrého, jenže zaměstnanec podniku je překvapí. Peníze si mají nechat a sladkosti tentokrát dostanou zdarma. Děti si objednají, obsluha jim vše přinese ke stolu a malí návštěvníci se pustí do ochutnávání. Na otázku, jak jim dezerty chutnají, odpovídají s nadšením.
Video zveřejněné na sociálních sítích IPPA Café nasbíralo řadu pozitivních reakcí, zaujalo před 18 tisíc uživatelů. V komentářích pak diváci oceňovali především gesto zaměstnance, který dvěma dětem umožnil si peníze nechat a objednávku jim věnoval. Jenže právě kolem zdánlivě spontánního dobrého skutku se následně objevily pochybnosti.
Na video reagovala na svém Instagramu Nikol Leitgeb. Podle ní totiž děti, které příspěvek představuje jako běžné malé zákazníky, nejsou pro podnik tak úplně cizí. Leitgeb tvrdí, že jde o děti majitele IPPA Café. Síť cukráren vlastní podnikatel Jan Ševěček.
„Dobře, takže, narazila jsem na virální video jedný známý pražský kavárny, který má hodně lajků a hodně pozitivních komentářů. Je to video o tom, jak přijdou dvě cizí děti do cukrárny, že dostali od rodičů nějaký penízky, a že by je tam chtěli utratit,“ popsala Nikol Leitgeb na Instagramu.
Právě způsob, jakým podle ní diváci celou situaci pochopili, považuje za problematický. „A pan barman jim říká: Děti, ty penízky si nechte, dneska to máte zadarmo, a servíruje jim ty dortíky a tak, hrozně hezký video. A pod ním jsou právě komentáře, že to se dneska už skoro nevidí, že respekt a jak je svět hezkým místem a tak dále. Oni (IPPA Café, poznámka redakce) to pod tím jako lajkujou, děkují, sdělují, že děti byly milé. Což by bylo jako super, kdyby… to nebyly děti majitele.“
Děti by v takovém případě nepřišly náhodně utratit peníze od rodičů do cizí cukrárny, ale do podniku vlastního otce. Ani následné rozhodnutí obsluhy, že za dezerty nemusejí platit, by pak nebylo spontánním dobrým skutkem vůči neznámým dětem, jak mohli někteří sledující z videa usuzovat.
Samotný fakt, že reklamní video může být předem připravené a že v něm vystupují lidé spojení se značkou, není nijak výjimečný. Leitgeb však kritizuje především to, že podle ní nebyl skutečný vztah dětí k podniku jasně přiznaný, zatímco značka přijímala pochvalné komentáře od lidí, kteří situaci vnímali jako autentický projev štědrosti vůči náhodným dětským zákazníkům.
„Chtěla jsem to tam pod to napsat, protože mi to přijde takový jako lživý, ještě zneužívání těch dětí. Oni mi to tam pak vymažou, ale já nebudu říkat, ale jsem jediná, komu to přijde zhýralý? Mě nevadí nahraný videa, spousta videí je nahraných, ale pak se nechat jako chválit za dobrý skutky: To jsou spíš studky.“
Jádrem kritiky tak není samotné využití dětí v reklamním videu ani fakt, že mohla být scénka připravená předem. Otázkou je spíše transparentnost. Pokud divák věří, že sleduje spontánní setkání zaměstnance se dvěma cizími dětmi, vyvolává příběh úplně jiné emoce než ve chvíli, kdy ví, že protagonisté jsou součástí rodiny majitele.
Majitele sítě cukráren redakce požádala o vyjádření. Do doby publikace článku jsme však jeho reakci neobdrželi.
Zdroj: IPPA Café, Instagram Nikol Leitgeb









