Odvrácená tvář magie: Skutečné osudy iluzionistů s tragickým koncem

Na přelomu 19. a 20. století neexistoval nebezpečnější a zároveň přitažlivější kouzelnický trik než „chytání kulky“. Samotná představa, že člověk dokáže holýma rukama nebo dokonce zuby zastavit letící projektil, elektrizovala publikum toužící po senzaci. Princip byl v teorii prostý, ale v praxi smrtelně riskantní. Iluzionista nechal člena publika nabít do zbraně označenou kulku, která byla následně tajně vyměněna za slepý náboj. Poté, co asistent vystřelil, kouzelník dramaticky odhalil původní, nepoškozenou kulku. Tento trik byl vrcholným důkazem odvahy a mistrovství, ale také se stal labutí písní pro více než tucet kouzelníků.

Michael Hatal patřil mezi ty, kteří byli ochotni riskovat vše pro dokonalý efekt. Večer 29. října 1899 stál na jevišti v jedné z newyorských síní a připravoval se na svůj velkolepý kousek. Sám si nabíjel starou perkusní mušketu. Místo neškodné atrapy, která se měla při výstřelu rozpadnout na prach, však do hlavně omylem vložil dvě skutečné olověné kulky ráže .38. Proč k této fatální záměně došlo, se už nikdy nedozvíme. Možná to byla nervozita, špatné osvětlení v zákulisí, nebo jen okamžik nepozornosti, který měl brzy změnit večer plný zábavy v tragédii.

Pro provedení triku Hatal vyzval publikum, aby se přihlásil dobrovolník, který sloužil v armádě. Z davu vystoupil muž jménem Frank Benya. Hatal mu předal mušketu, zaujal pozici na druhé straně jeviště a z plných plic zvolal povel, ze kterého dodnes mrazí: „Mířete přímo na mé srdce! Nebojte se.“ Benya, nic netuše, poslechl. Ozval se výstřel. Místo triumfálního chycení kulky však Hatal s bolestným výkřikem rozhodil rukama a zhroutil se na podlahu.

Zatímco publikum v šoku sledovalo dění, bylo jasné, že toto není součást představení. Hatal, smrtelně zraněný jednou kulkou do plic a druhou těsně nad srdce, ještě před smrtí stihl učinit prohlášení, kterým zbavil Franka Benyu veškeré viny. Jeho smrt se stala mrazivým symbolem doby, kdy bezpečnostní standardy prakticky neexistovaly a touha po stále větší a nebezpečnější podívané byla silnější než pud sebezáchovy. Michael Hatal zemřel tak, jak žil – uprostřed iluze, která se stala až příliš skutečnou.