„Naprostý imposter syndrom.“ Režisér Zrádců přiznal, co přichází s každým novým projektem

„V podstatě ty seš jedinej člověk na place, kterej ten film, kterej tam všichni dělaj, už viděl,“ popisuje Krug. Jeho úkolem je pak podle něj přimět desítky nebo stovky dalších lidí, aby tuto představu dokázali vidět podobně. „Tvoje největší úloha je, aby všichni ostatní pochopili nebo viděli ten film s tebou.“

Potřebuje lidi, kterým může věřit

Krug přitom není režisér, který by chtěl rozhodovat o každé židli, světle nebo detailu dekorace. Naopak se snaží kolem sebe shromažďovat lidi, kteří jsou ve své profesi lepší než on sám. Místo přesného zadání jim často popíše především pocit, kterého chce dosáhnout.

„Já často neříkám: Já tam chci tohle, já chci takovýhle židle,“ vysvětluje. „Hlavně řeknu, jak chci, abych se cejtil, když přijdu do tý místnosti.“ Výsledek pak může vypadat úplně jinak, než si původně představoval, ale pokud vyvolává správnou emoci, svůj účel splnil.

Taková důvěra samozřejmě znamená i riziko. A Krug otevřeně přiznává, že ne každá sázka na nového člověka vyšla. „Už se mi párkrát stalo, že jsem na někoho vsadil a byl to disaster a já jsem si to slíznul,“ říká. V některých případech dokonce chybu zaplatil z vlastní kapsy. „Kolikrát už jsem financoval něco ze svýho, jenom protože jsem věděl, že to může být dobrý.“

VIDEO: Kolik zubů je potřeba k účasti ve Zrádcích, Tuňákův tajný honorář a vyspoilovaný vítěz třetí série

Úspěch pochybnosti neodstranil

Ani jméno spojené s úspěšnými projekty podle něj neznamená, že si je při každém novém zadání jistý. Spíš naopak. Čím větší důvěru dostává, tím větší může být tlak, aby ji znovu potvrdil. „Lidi znají moji práci, teď samozřejmě viděj zákonitě ty projekty, který byly nejúspěšnější, a mají pocit, že na cokoliv, co šáhnu, je prostě ono. Ono to tak není,“ říká. Po prvním nadšení tak často přijde prázdný papír a s ním pochybnost, zda všechny předchozí úspěchy nebyly jen náhoda. „Pak přijde ten moment toho prázdnýho papíru a ten naprostý imposter syndrom.“

Kreativita u něj rozhodně nevypadá jako okamžité vnuknutí. Nápady si zapisuje po jednotlivých větách, lepí je na stěny a postupně zkouší, co se propojí. Polovina z nich nakonec skončí v koši. „Myslím, že jsem vám právě ukázal, že to je velkej chaos,“ směje se.

A platí to i pro celý štáb. „Jestli chceš, aby ty lidi uvěřili nějaký emoci, tak jí nejdřív musíš uvěřit ty a musíš donutit všechny ostatní, aby jí uměli projevit vlastně za tebe,“ vysvětluje.

Právě to je dobře vidět i na Zrádcích. Přestože je pod výsledkem podepsaný režisér, Krug zdůrazňuje, že podobný projekt nikdy není dílem jednoho člověka. „Vždycky to bude společný dílo,“ říká a přiznává, že právě vědomí, kolik práce odvádějí ostatní, u něj ještě zesiluje zmíněný pocit podvodníka. „Vím, kolik tý práce fakt fyzicky neudělám.“

Sám se přitom nijak nebrání ani označení komerční režisér. Jeho ambicí není vytvářet projekty pro úzkou skupinu diváků, ale věci, které zasáhnou co nejširší publikum. „Já si myslím, že každej tvůrce trošku podvědomě chce, aby to vidělo co nejvíc lidí a aby to bavilo co nejvíc lidí,“ říká. A právě v tom možná spočívá i jeden z důvodů, proč jsou jeho projekty tak výrazné – nechce, aby byly pouze dobře natočené. Chce, aby v lidech něco vyvolaly.

 Zdroj: Žáby v láku