Nahá těla uprostřed města? Fotograf boří představy o kráse, ta je podle něj v nedokonalosti

Na první pohled působí jeho fotografie jako provokace. Nahá těla uprostřed města, často v kulisách oprýskaných fasád, zapomenutých dvorků nebo míst, která už dnes možná ani neexistují. Jenže fotograf Martin Gabriel Pavel říká, že šok nikdy nebyl cílem. Spíš snaha ukázat něco, co se z moderních měst pomalu vytrácí — lidskost, různost a autenticitu.

Nahota jako přirozenost, ne jako provokace

Nahé tělo je pro Pavla základním stavebním kamenem jeho tvorby, ale sám přiznává, že pro to nemá jednoznačné vysvětlení. „Nahota je základní. Mohl bych se stejně ptát, proč je třeba pro návrháře důležité oblečení,“ odpovídá na otázku, zda je pro něj nahota důležitým tématem. Na jeho fotografiích se objevují lidé různého původu, věku i sociálního zázemí. Podle něj právě ve chvíli, kdy odloží oblečení, mizí rozdíly. „Když jsou nazí, všichni jsou si rovni. Spojuje je to,“ vysvětluje. Tahle rovnost je jedním z hlavních motivů jeho práce. Nestaví na dokonalých postavách ani stylizovaných modelech — naopak často hledá lidi, kteří před objektivem stojí poprvé.

Tisíce oslovených lidí a jeden souhlas

Za každou fotografií stojí dlouhé hodiny oslovování náhodných kolemjdoucích. Pavel otevřeně popisuje, že pro vznik projektu musel oslovit tisíce lidí. „Podle mé zkušenosti nakonec kývnul zhruba každý dvacátý,“ uvádí fotograf. Právě v tom je podle něj síla projektu — nejde o profesionální modely, ale o obyčejné lidi. Jenže ti starší nebo ti, kteří vybočují z tradičních představ o vzhledu, se často víc stydí. „Obecně platí, že hůř se mi shánějí starší lidé. Je u nich cítit větší ostych.“

Kolemjdoucí, policie a nečekané reakce

Fotit nahé lidi ve veřejném prostoru zní jako recept na problémy, ale zkušenost je podle něj překvapivě opačná. „Není to pro ně obvykle nic negativního ani pobuřujícího. Nahota je normální," vysvětluje umělec. I policie reagovala často s nadhledem. Při jednom focení v Brně prý dokonce hlídka ukázala palec nahoru. Jindy v Maďarsku situaci vyřešil improvizovanou výmluvou, že jde o plakát pro divadlo.

Projekt, který se mění, aby neztratil smysl

Daily Portrait prošel za roky mnoha podobami — od ateliéru přes polaroidy v pražských ulicích až po experimenty s kamerou ukrytou v brýlích. „Každé z pokračování je něčím jiné, nechci se opakovat,“ říká autor. A i když stojí většinou za fotoaparátem, v každé sérii najdete i jednu fotografii s ním samotným. „Ano, v každém ročníku Daily Portrait najdete fotku, na které jsem i já,“ přiznává.

Martin Gabriel Pavel není fotograf, který by hledal krásu v dokonalosti. Spíš v nedokonalosti, různorodosti a v odvaze vystoupit z komfortní zóny. Jeho fotografie nejsou jen o nahotě — jsou o prostoru, ve kterém žijeme, a o tom, jak nás města i společnost formují. Ať už jeho práci člověk vnímá jako umění, experiment nebo provokaci, jedno je jisté: nutí zastavit se a podívat se kolem sebe jinak.

Zdroj: Magazín Aktuálně.cz, Facebook Martina Gabriela Pavla, Refresher