Velká a malá písmena patří k těm oblastem českého pravopisu, které dokážou potrápit i ty, kteří si jinak s jazykem rozumějí bez problémů. Na první pohled se může zdát, že jde o jednoduchá pravidla – jenže stačí názvy institucí, historických událostí nebo zeměpisné názvy a jistota rychle mizí. Právě v těchto detailech se často láme chleba a chyby dělají i lidé, kteří by se jinak označili za jazykově zdatné.
