Hotel na kolejích, který vozil krále, špiony i Agathu Christie. Orient Express nakonec skončil jako atrakce

Když 4. října 1883 opustil pařížské nádraží první vlak Orient Express, nikdo tehdy nemohl tušit, že se rodí legenda, která přežije války, pády monarchií i rozdělenou Evropu. Souprava mířící na Balkán a do Istanbulu nabídla něco, co Evropa dosud neznala – skutečný hotel na kolejích. Měkké lůžkoviny, naleštěné stříbrné příbory, kuchyni hodnou aristokracie. Luxus, který si mohli dovolit jen ti nejbohatší. Orient Express se tak stal nejen symbolem technického pokroku, ale i okázalým obrazem tehdejších společenských rozdílů.

Podporu našel i u belgického krále Leopolda II., jenž se stal nejen patronem, ale i cestujícím. Díky jeho vlivu mohl Orient Express překračovat hranice bez celních a pasových kontrol, což bylo na svou dobu převratné. Leopoldovo jméno však s odstupem času vrhá na příběh vlaku i temnější stín. Právě jeho koloniální správa Konga patří k nejkrutějším kapitolám evropských dějin a stála u zrodu pojmu „zločiny proti lidskosti“.

Od prvních jízd bylo jasné, že Orient Express je exkluzivní záležitostí. Cena jízdenky dosahovala až čtvrtiny roční mzdy běžného Francouze. Ve vagonech se tak potkávali diplomaté, průmyslníci, aristokraté, ale i kurtizány, pašeráci či revolucionáři. Hedvábné závěsy skrývaly tichá jednání i nevyřčená tajemství. Jedním z cestujících byl například Robert Baden-Powell, pozdější zakladatel skautingu. Tvrdil, že kreslí motýly, ve skutečnosti však do jejich křídel zaznamenával informace o pobřežních pevnostech.

S rozšiřováním tras přišla zlatá éra. K původní lince z Paříže do Istanbulu se přidal Simplon Orient Express vedoucí přes Milán, Benátky a Terst, i Arlberg Orient Express přes Innsbruck. Vlak se stal přirozenou součástí života evropské elity – a také inspirací pro literaturu.

Agatha Christie nastoupila poprvé v roce 1928. O rok později její souprava skutečně uvízla ve sněhu nedaleko Istanbulu, podobně jako ve slavném románu Vražda v Orient expresu z roku 1934. Autorka čerpala inspiraci nejen z dramatické situace, ale i z pestré skladby cestujících. Její osobní příběh je s vlakem spojen ještě hlouběji – po rozvodu v roce 1926 se vydala na cestu a právě během ní potkala archeologa Maxe Mallowana, o čtrnáct let mladšího muže, který se stal jejím druhým manželem. Společně prožili 45 let.

Slávu vlaku ale doprovázely i dramatické momenty

Souprava uvízla na několik dní ve sněhové bouři, stala se terčem bombových útoků, převážela uprchlíky a během válek ji využívaly armády. Po roce 1945 však začal její lesk blednout. Železná opona rozdělila Evropu, politické poměry se změnily a konkurence letadel i rychlovlaků byla neúprosná. Poslední pravidelný vlak z Paříže do Istanbulu vyjel 19. května 1977.

Následovaly pokusy o návrat zašlé slávy – například Venice Simplon Orient Express, dnes fungující jako luxusní turistická atrakce. Cestující se oblékají do kostýmů dvacátých let a během jízdy se účastní inscenovaných „vražd“, které mohou vyšetřovat. Ne všichni však považují tuto podobu za důstojné pokračování legendy. „Pokusy obnovit zašlý lesk Orient Expresu se často proměnily v parodii,“ poznamenal americký novinář David Zax pro magazín Smithsonian. „Hra na Hercula Poirota, vražda mezi chody večeře, kostýmy z dvacátých let – to už není původní Orient Expres, ale jeho karnevalová verze,“ dodal.

Možná však právě tato směs nostalgie a stylizace dokazuje, jak silný symbol se z Orient Expressu stal. Přežil politické zvraty i technologický pokrok a dodnes představuje představu pomalého, elegantního cestování, kde cesta není jen přesunem, ale příběhem.

Jak napsal Cookridge: „Králové a podvodníci, milionáři a uprchlíci, pašeráci, primadony, kurtizány, ti všichni vlakem jezdili. Magnáti a finančníci uzavírali obchody u bohatých tabulí v restauraci, diplomati, špióni a revolucionáři se po palubě pohybovali obezřetně, čekajíce až přijde jejich historický okamžik.“ A i dnes se najdou lidé, kteří chtějí alespoň na chvíli vstoupit do stejné role – stát se součástí legendy, která už dávno překročila hranice železničních tratí.

VIDEO: Mrazivý záběr z železničního přejezdu. Tohle nikdy nedělejte, varuje dopravce

Zdroje: Seznam Zprávy, Rádio Blaník, Dvojka Rozhlas, smithsonianmag.com