Zahradnický rok je opravdu celoroční, říká známá designérka. Největší chybou je spěch a chaos

Ačkoli je po celém dni unavená z neustálého přejíždění mezi prací, domovem a školou, stačí zmínit zahradu a její energie se okamžitě vrátí. Zahradní architektka Dana Makrlíková totiž věří, že zahrada není jen soubor rostlin, ale živý organismus, který dokáže člověku pomoci od stresu. A to i přesto, že při péči o ni občas uděláme chybu. Na co si dát před začátkem sezony pozor a jaké omyly lidé na zahradách dělají nejčastěji?

„Zahradnický rok je opravdu celoroční,“ říká na začátku Dana Makrlíková. Podzim podle ní patří úklidu a přípravám, v zimě je potřeba chránit citlivější rostliny. Skutečný start práce ale přichází až s jarem, kdy se zahrada začíná probouzet.

Nejčastější chyby na zahradě

Dlouholeté zkušenosti jí také umožňují pojmenovat nejčastější chyby, kterých se lidé dopouštějí. Největším problémem bývá podle ní spěch a nedostatek promyšleného plánu.

Mnoho lidí prý vyrazí do zahradnictví impulzivně, nakoupí vše, co se jim líbí, a doma pak rostliny vysadí bez rozmyslu – bez ohledu na jejich budoucí velikost, nároky na půdu nebo světlo. Výsledkem bývá nepřehledná směs rostlin, která působí spíš chaoticky než harmonicky. „Jedna levandule vedle jedné skalničky a jednoho keře nikdy nebude fungovat tak dobře jako pět levandulí vysazených ve sponu, které vytvoří kompaktní celek,“ vysvětluje.

Stejně kriticky se staví i k nadměrnému používání kamenů v zahradách. Různé druhy štěrku, oblázků a barevných kamenů podle ní prostor spíše roztříští, než aby ho sjednotily. „Méně je víc. Zahrada potřebuje řád,“ myslí si.

Základem je kvalitní půda

Součástí dobrého plánování je podle Makrlíkové také poznání půdy. Ještě před výsadbou by měl každý vědět, jaký typ zeminy má na pozemku. Černozem v Polabí se totiž chová úplně jinak než jílovitá půda na západním okraji Prahy. To, co prospívá jedné zemině, může být pro jinou nevhodné.

Důležitá je také příprava půdy – například její promíchání s kompostem, pískem nebo přidání mykorhizních hub, které pomáhají rostlinám lépe přijímat živiny. „A stejně důležité je sledovat světlo. Nejlépe třeba v době rovnodennosti, tedy kolem 21. března, kdy slunce vychází přesně na východě a zapadá na západě. Tehdy přesně vidíte, kolik hodin vám na tu část zahrady svítí. Když jsou to jen dvě tři hodiny denně, tak už tam musíte dát rostliny do stínu,“ radí.

Bezúdržbová zahrada? Mýtus

Jedna věta, kterou zahradní architektka slýchá často, ji prý dokáže téměř přivést do mdlob: přání po bezúdržbové zahradě. „Bezúdržbová zahrada neexistuje,“ říká jednoznačně. „I kdybyste pozemek vybetonovali, beton popraská a plevel si cestu najde.“

Péče o zahradu je podle ní náročná, ale zároveň krásná práce, která nikdy nekončí. V létě je potřeba odstraňovat odkvetlé květy, vyvazovat rajčata nebo sekat trávník – případně ho naopak nechat růst jako přírodní louku. Na podzim přichází sklizeň a ochrana citlivých rostlin před zimou. Zahrada je zkrátka nekonečný proces, a právě to je na ní podle Makrlíkové nejpřitažlivější.

Trendy ano, ale s rozumem

Dalším problémem je podle ní bezhlavé přebírání zahradních trendů ze zahraničí. Inspirace z britské Royal Horticultural Society nebo z amerických Hamptons může být lákavá – i ji samotnou při návštěvě tohoto amerického letoviska nadchly čisté výsadby stejného druhu. Zaujaly ji například dlouhé pásy levandulí vysazených v pravidelných blocích nebo bohaté keře hortenzií.

Zároveň ale upozorňuje, že je nutné brát v úvahu místní podmínky a měnící se klima. Důležitější než módní trendy jsou podle ní suchomilné rostliny, omezení velkých trávníků nebo využívání dešťové vody. Udržitelnost už není jen módní slovo, ale nutnost.

A co třeba olivovníky, které se dnes objevují nejen na zahradách, ale i na městských balkonech? „Ano, jsou trendy. Ale bez ochrany a péče u nás dlouhodobě nepřežijí. Je to trochu byznys. Často zmrznou a lidé si koupí nové,“ říká.

Při plánování zahrady je podle ní důležité myslet i na dům, protože obojí tvoří jeden celek. Moderní prosklené stavby si žádají jednoduché linie, opakování stejných druhů rostlin a omezenou barevnost. Naopak starší romantické vily si mohou dovolit růže, pergoly nebo pestřejší výsadbu. Ideální je také propojení materiálů – například když dlažba z obývacího pokoje plynule pokračuje na terasu. „Zahrada je přece takovým naším druhým obývákem. A tak by se k ní mělo přistupovat,“ říká s úsměvem.

Virus jménem zahrada

Na závěr rozhovoru Makrlíková připomíná slova Karla Čapka z knihy Zahradníkův rok. Podle něj je zahradničení trochu jako virus, který se člověku dostane pod kůži. „Poznáte ho tak, že když přijdete na zahradu, vidíte jen zadní část jeho těla, protože je ohnutý v záhonu a vytrhává plevel,“ směje se.

A dodává i známé přísloví:

„Chceš-li být šťastný jeden den, opij se.
Chceš-li být šťastný jeden rok, ožeň se.
Chceš-li být šťastný celý život, pořiď si zahradu.“

Ona sama prý nepije, ale šťastná je. A velkou zásluhu na tom má právě zahrada, která se stala její celoživotní vášní. Možná už tenhle „virus“ máte také.

VIDEO: Úžasná rekonstrukce maličké terasy vyšla sotva na pár tisíc

Zdroj: autorský text