Právě vodní plocha dodala celé zahradě osobitý charakter. Není jen dekorací, na kterou se hezky dívá z domu. Funguje jako přirozená dominanta, ale také jako hranice, která prostor člení a dává mu jasný rytmus. Zahrada díky ní nepůsobí jako běžný pozemek kolem domu, ale spíš jako malý soukromý svět, kde se střídá voda, les, sad, ohniště, záhony i místa určená dětem a každodennímu rodinnému životu.
Společenské části zahrady dominuje ohniště. Je to přirozené místo setkávání, kde se může sejít rodina i návštěvy, kde se sedí dlouho do večera a kde zahrada získává úplně jinou náladu než přes den. Oheň do prostoru přináší jednoduchost, teplo a pocit pospolitosti, který k domovu u lesa dokonale patří.
Právě tahle proměnlivost dodává zahradě přirozenost. Nepůsobí jako prostor navržený jen k pohledu z jednoho úhlu. Je to zahrada, kterou je potřeba projít, objevovat a zažívat.
Celkově působí domov Klusových jako místo, kde se architektura nesnaží krajinu ovládnout, ale spíš se do ní citlivě vložit. Jezero, sad, lesní podrost, ohniště, zeleninová zahrádka i síť cest vytvářejí prostředí, které je krásné, ale zároveň obytné a živé.
