Filipojakubská noc měla velkou moc. Proč během ní upalujeme čarodějnice?

Filipojakubská nebo také Valpuržina noc. To jsou názvy pro noc 30. dubna, kdy se mnoho z nás sejde u zapálených hranic na pálení čarodějnic. Už v pohanských dobách lidé věřili, že právě během této noci nabývají zlé bytosti na síle a bylo proto třeba se před nimi chránit. V tuto noc se měly slétat čarodějnice na svůj sabat, jemuž měl předsedat samotný ďábel.

Oheň jako ochrana

Největší roli během této noci hrál oheň. Rozdělávaly se velké vatry na kopcích a v polích – plameny měly odhánět vše zlé a očistit krajinu. Skákání přes oheň mělo přinést zdraví a plodnost. Postupem času lidé začali do ohně házet i figuríny čarodějnic, aby symbolicky spálili všechno špatné, co je sužovalo – nemoci, neštěstí, neúrodu.

Lidé také věřili, že o půlnoci během Filipojakubské noci se otevírá země, a je tak možné najít poklad. Podle tradic by to měla být noc, která splní i ta největší přání, a tím může být založení rodiny. Děti počaté v tuto noc prý patří mezi nejšťastnější.

Proč právě čarodějnice?

Ve středověku byla víra v čarodějnice a jejich moc velmi rozšířená. Ženy, které byly odlišné, léčily bylinkami, nebo se nějak vymykaly normám společnosti, často čelily obvinění z čarodějnictví. Filipojakubská noc se proto postupně spojila se symbolickým „očistným“ pálením čarodějnic. Figuríny z hadrů, slámy a dřeva představovaly zosobnění zla, které bylo třeba rituálně odstranit, aby přišlo období prosperity.

Staré zvyky a křesťanský vliv

Se šířením křesťanství se pohanské zvyky začaly prolínat s novou vírou. Církev se snažila staré obyčeje potlačit, ale některé rituály lidé neopustili. Filipojakubská noc dostala své jméno podle svátku svatých Filipa a Jakuba, slaveného 1. května, a staré obřady byly často přetvořeny tak, aby vypadaly více „přijatelně“ – například jako ochrana proti ďáblu. Přesto si noc uchovala svou původní mystickou sílu.

Čarodějnice dnes: Slavnost a tradice

Dnes už pálení čarodějnic bereme spíše jako veselou lidovou slavnost. Lidé se scházejí u táboráků, opékají buřty, pořádají průvody a staví májky. Pro děti se pořádají soutěže o nejlepší kostým čarodějnice a celé vesnice si symbolicky „spalují“ staré problémy a neštěstí. Přesto má Filipojakubská noc v sobě stále cosi z tajemna a připomíná nám, jak silné kořeny mají staré zvyky v našem životě – a jak hluboká je lidská potřeba chránit se před tím, co neznáme.