Babiččiny vdolky i moderní pečení ve skořápce: Mirka van Gils Slavíková radí, jak na dokonalé svátky

Když se s Mirkou van Gils Slavíkovou potkáte v předjaří, její energie je nakažlivá. Jaro pro ni není jen jedním ze čtyř ročních období, je to stav mysli. „Můj vztah ke svátkům jara je přímo poetický, protože jaro miluju,“ vyznává se bývalá porotkyně z Peče celá země. Pro ženu, která svůj život zasvětila tvoření krásy z cukru a mouky, je pohled na rozkvétající stromy a první sluneční paprsky tou největší inspirací. „Miluju, když se konečně vrací sluníčko, kvetou květinky a stromy, všechno se zazelená a vůbec všechno, co k jaru patří – rození mláďátek a tak dál,“ dodává s úsměvem. 

Holandský minimalismus versus česká hojnost

Mirka už řadu let žije v Holandsku, a tak může porovnávat, jak se k nejvýznamnějším svátkům jara přistupuje tam a u nás. Rozdíly jsou podle jejích slov markantní a pro českou duši možná i trochu překvapivé. „Holandsko je z valné většiny protestantská země. To znamená, že se tam Velikonoce nedrží takovým způsobem, jak je známe z Čech,“ popisuje. Zatímco my v týdnu před Velikonocemi uklízíme, pečeme jidáše a připravujeme se na koledníky, v zemi tulipánů vládne klidnější atmosféra. „Velikonoce se tam odehrávají spíše v duchu setkávání členů rodiny někde v restauraci,“ vysvětluje Mirka realitu svého druhého domova. Domácí oslavy s bohatě prostřenými stoly plnými vlastnoručně upečených dobrot tam nejsou tak běžné. „Možná se to teď maličko mění a více se slaví i doma, ale řekla bych, že je to pořád hlavně o restauracích a rodinných setkáních,“ dodává. Pro děti se sice pořádají populární „hony na vajíčka“, kdy hledají zajíčky a čokoládové drobnosti schované na zahradě, ale tím to pro většinu Holanďanů končí. Pokud byste v Holandsku hledali nějaký specifický velikonoční prvek, který by mohl obohatit českou tabuli, možná byste byli zklamáni. „Řekla bych, že tam není nic tak zásadního, protože i na hlavní svátky v roce se tam dělá třeba štola s marcipánem, ale není tam nic vyloženě velikonočního a specifického,“ konstatuje Mirka. V tomto ohledu byli podle jejích slov protestanti velmi skoupí a na košaté tradice si tolik nepotrpěli.

Svatá trojice na svátečním stole

I když Mirka procestovala pořádný kus světa a žila hned na několika kontinentech, její velikonoční tabule zůstává pevně ukotvená v českých tradicích. Jsou věci, přes které prostě „nejede vlak“. „Na našem velikonočním stole nesmí chybět symboly. Nesmí chybět bochánek, beránek, malovaná vajíčka a nádivka,“ vypočítává nekompromisně. Zajímavé je, že ačkoliv je Mirka mistryní sladkého pečení, právě beránka peče spíše z úcty k tradici. „Upřímně bych řekla, že beránka peču víceméně ze zvyku, ale tím, že si ho obměňuji a i ho plním, tak vlastně i chutná,“ přiznává. Její cukrářský instinkt jí prostě nedovolí upéct jen tak nějakou „obyčejnou buchtu“. Vždy hledá způsob, jak tradiční recept posunout k dokonalosti a dodat mu onen pověstný šmrnc, aby byl výsledek vláčný a plný chuti. Vedle sladkých symbolů má na Mirčině stole své čestné místo také nádivka, kterou považuje za naprosto unikátní českou záležitost. „Naše nádivka taky nemá úplně obdoby. Nádivka vůbec není chudá – může mít krásnou mozaiku a můžete si do ní podle libosti dát, co chcete, ať už zelený hrášek, nebo třeba i mrkev,“ radí Mirka a nabádá nás k odvaze v kuchyni. Podle ní si tak můžeme na talíři vytvořit skutečnou „barevnou mozaiku jara“.

Odvážně střídmá a střídmě odvážná

Když se Mirky zeptáte, jak se její pečení mění s přibývajícími zkušenostmi, odpoví svou oblíbenou hádankou: „Jsem střídmě odvážná anebo odvážně střídmá. Tak se to dá pojmout“. Tato filozofie se promítá do všeho, co vytvoří. Odvaha pro ni znamená nebát se inovovat klasiku. „Vždycky používám nějaké prvky, něco nového, co mě napadne. Letos bude třeba mazanec s černým sezamem,“ prozrazuje svou odvážnou letošní inovaci české klasiky. Tento bochánek navíc není z klasického droždí, ale z kvásku, díky čemuž je neuvěřitelně lahodný a vláčný. Střídmost pak Mirka chápe jako umění nepřejídat se a vážit si surovin. „Ta střídmost je o tom, že to nepřeháníme s množstvím. Člověku dojde, že mu nic neuteče – v dnešní době se dá všechno dokoupit skoro denně – a stejně toho nesníme o moc víc než běžně,“ vysvětluje pragmaticky. Její Velikonoce jsou tedy oslavou kvality nad kvantitou. Velikonoční hodování v jejím podání je vlastně i jakýmsi malým detoxem po dlouhé zimě. „Používáme mladé kopřivy, popenec, jehněčí maso, které je dietní, a objevuje se už čerstvá zeleninka, saláty a podobně,“ popisuje suroviny, které k jaru neodmyslitelně patří a které tělu po dlouhých měsících těžší stravy dodají potřebnou energii.

Cukrářka jako mistryně slaných chutí

Ačkoliv si Mirku většina z nás spojuje s fantastickými dorty a zákusky, ona sama ráda zdůrazňuje, že cukrář je i mistrem slaných chutí. Důkazem je její kniha Lahůdková, kde najdete recepty, které byste u cukrářky možná nečekali. Jedním z takových velikonočních hitů je paté. „To je v těstě zapečená náplň, do které se vkládají třeba vařená vajíčka, aby to při nakrojení dělalo dekoraci,“ vysvětluje Mirka princip této lahůdky, která na sváteční tabuli vypadá přímo královsky. Paté považuje za skvostnou dekoraci a plnohodnotný symbol Velikonoc.

Vzpomínky na Plzeň a babiččina kamna

Při povídání o tradicích se Mirka často vrací do svého rodného města. Narodila se v Plzni a ve svých receptech se často vrací k tradicím od babičky. Mirčiny vzpomínky jsou jasné a domácky voňavé. „Určitě moje babička na Velikonoce dělala bochánky, což bych řekla, že je asi to gró Velikonoc z mého mládí,“ vzpomíná. Kromě mazanců se v jejich rodině pekly i chodské koláče, ale Mirka má v srdci uloženou ještě jednu, dnes už téměř zapomenutou dobrotu. „Babička pekla na Velikonoce takové vdolky s medem. Nedělala jidáše tak, jak je známe dnes, ale spíš takové dolky/vdolky, které pekla na kamnech a podávala je s medem. To nám jako dětem velmi chutnalo,“ popisuje s nostalgií. I když tyto vdolky dnes už běžně nedělá, babiččin bochánek je v její kuchyni naprostou povinností, která se prostě „musí stát“. Její vzpomínky na dětství jsou spojené i s velmi striktním svátečním harmonogramem. „U nás měly odmalička jak vánoční, tak velikonoční dny svá specifika a bylo to dost striktní. To znamená, že v pátek se dělaly jidáše, v sobotu se pekla nádivka a bochánek, v sobotu nebo v neděli se zdobila vajíčka a vařilo se klasickým způsobem – třeba jehněčí se špenátem, bramborové noky, polévka… Prostě ten svátek byl něčím lepší,“ doplňuje Mirka s tím, že na tyto zásadní prvky nedá dopustit ani dnes.

Moderní trendy v cukrářské skořápce

Svět cukrařiny se ale neustále vyvíjí a Mirka tento vývoj nejen sleduje, ale sama aktivně utváří. „Učíme se nové věci – třeba plněná čokoládová vajíčka, do kterých dáváme pěnu. Nebo vyfoukneme vajíčko a do skořápky dáme upéct piškot, takže vznikne dezert ve skořápce,“ popisuje moderní techniky. Takto upečený piškot se po vytažení z trouby dále zdobí a maluje, čímž vznikne originální a jedlá velikonoční dekorace. A co role perníku, který má většina z nás spojený zejména s Vánocemi? Mirka má jasno: „Určitě si myslím, že perník může být plnohodnotný velikonoční symbol. Když si ozdobíte perníková vajíčka nebo zvířátka – beránka, slepičku, kohouta a tak dál – tedy to, co je spojováno s jarem, tak je to podle mě plnohodnotný velikonoční symbol“. Podle ní jsme v Česku „perníková velmoc“ a zdobných perníčků bychom se o Velikonocích v žádném případě neměli zbavovat. Přestože byste od Mirky možná čekali doporučení na nějaký složitý dezert, její osobní favorit pro Velikonoce je překvapivě prostý. „V posledních letech jsem si poměrně zamilovala mrkvový dort,“ přiznává se smíchem. Nejedná se však o klasický americký moučník. „Já si dělám mrkvový dezert, který dělám jen na Velikonoce. A to proto, že to není suchá hutná buchta, ale lahodný dezertík z jarní mrkvičky – a ten by o Velikonocích prostě měl být,“ uzavírá své vyprávění Mirka.

Zdroj: Autorský článek