Sportem se trestala a roky nemenstruovala. Lucie Minářová popsala, kam až ji dohnala touha po dokonalém těle

Dnes je pro Lucii Minářovou pohyb především radostí. Vzpěračka, trenérka a influencerka má sport pevně spojený se svou profesí i životem, sama ale dobře ví, že zdravý vztah k pohybu není samozřejmost. Ještě před lety pro ni totiž cvičení znamenalo něco úplně jiného. „Byl to spíš trest,“ přiznala. Sportovala proto, aby určitým způsobem vypadala a udržela si identitu, kterou měla s pohybem odmalička spojenou.

„Myslela jsem, že když jsem se najedla, tak to musím vycvičit. Prostě jsem k sobě škaredě mluvila,“ popsala období období, kdy se pohyb stal prostředkem k potrestání vlastního těla. Když se dnes za tehdejší Lucií ohlíží, má k ní mnohem větší pochopení. „Já bych se chtěla hrozně obejmout zpětně,“ říká. Podle ní je sice extrémní forma poruch příjmu potravy něčím jiným než běžná nespokojenost s vlastním vzhledem, samotný boj s tělem však zná obrovské množství mladých žen i mužů. „Ta nespokojenost, to, že k sobě neumíme být laskaví, to, že si nepřipadáme dost,“ vypočítala.

Navenek nebylo nic poznat

Ani u ní přitom neplatil stereotyp, že člověka s poruchou příjmu potravy poznáte na první pohled. „To tělo bylo totálně rozhozený. Někdy dostalo najíst, někdy nedostalo, někdy dostalo víc, někdy pár dní vůbec,“ vzpomíná. Začaly jí vypadávat vlasy a objevilo se výraznější ochlupení, přesto dál studovala vysokou školu, měla kamarády a okolí podle ní dlouho nic netušilo.

Tajila to přibližně dva roky. Opakovaně si slibovala, že už je to naposledy, až nakonec pochopila, že sama situaci nezvládne. „Zjistila jsem, že na to už sama nemám a řekla jsem to mámě.“ Právě to považuje za zásadní okamžik. „Už jenom to, že jsem jí to řekla, pro mě byl ten zlom v tom, že jdu to změnit.“

Jenže cesta ke skutečně zdravému vztahu k jídlu ještě zdaleka neskončila. Jednu extrémní etapu vystřídal další velmi striktní režim. Minářová propadla paleo stravování a dnes sama přiznává, že v jejím případě šlo v podstatě jen o jinou podobu stejného problému. Za půl roku zhubla přibližně deset kilogramů a pochvaly okolí ji utvrzovaly v tom, že má pokračovat. Omezení byla postupně stále absurdnější – například zeleninu si vybírala podle toho, která obsahuje nejméně sacharidů.

„Já tím, jak jsem strašně zhubla, jsem přišla o menstruaci,“ popisuje. Na extrémně nízkém kalorickém příjmu pak nemenstruovala několik let. Zlom přišel, když začala zjišťovat, že nejde jen o nepříjemnost, kterou lze ignorovat. „Když jsem více začala zjišťovat o tom, že nemám tu menstruaci už x let a že možná to má i jiný dopady než jenom to, že ušetřím za tampóny, tak tam jsem si řekla stop.“

Touha být zdravá a jednou mít rodinu nakonec převážila nad potřebou být co nejštíhlejší. Začala méně trénovat, více jíst a hledat spokojenost i mimo posilovnu. „Bylo to velký téma, kvůli kterýmu jsem se rozhodla, že je čas něco nabrat zpátky, začít jíst normálně.“

Dnes říká, že porucha příjmu potravy je pro ni uzavřenou kapitolou, ačkoli ještě dlouho nevěřila, že takovou větu někdy dokáže vyslovit. „Myslela jsem, že to se mnou bude vždycky, že to jídlo vždycky uvidím jako čísla, že to uvidím jako kalorie.“ Teď se snaží jíst rozumně, ale zároveň si dopřeje to, na co má chuť.

Stejný odstup získala i od komentářů týkajících se její postavy. Svalnatá ramena nebo záda v očích některých lidí stále nezapadají do klasické představy ženskosti, Minářovou už ale podobné poznámky nechávají klidnou. „Ať si myslí, co chtějí. Já dělám to, co mě baví, a jestli se někomu nelíbí, jaký mám ramena nebo záda, tak možná to není úplně můj problém.“

Postupně si začala víc chránit i soukromí. Vztah a osobní život už podle ní nejsou něčím, co internet automaticky musí dostat. Mnohem důležitější je pro ni to, proč na sociálních sítích vlastně je: motivovat ženy k pohybu a ukazovat, že sport nemusí být trestem za jídlo ani nekonečnou honbou za dokonalou postavou.

Dnešní Minářová přitom nezastírá, že jí na vzhledu úplně nezáleží. Jen už není tím hlavním, čemu by podřizovala všechno ostatní. „Není to pro mě ta priorita, které bych podřizovala ty ostatní věci v životě,“ říká. Mnohem důležitější je pro ni tělo, které je zdravé, silné a něco dokáže.

VIDEO: „Takhle dokážeš chodit?“ TikTokem se šíří videa mužů na menstruačním simulátoru

Zdroj: Čestmír