Šípková Růženka z Everestu: Sen si splnila bez kyslíku, domů už se ale nevrátila

Francys Arsentievová, narozená v roce 1958, dlouhá léta žila úplně obyčejný život – pracovala jako účetní a nic nenasvědčovalo tomu, že ji jednou budou lidé spojovat s jedním z nejtragičtějších příběhů Everestu. Zlom přišel v roce 1992. Tehdy se rozhodla začít znovu: provdala se za Sergeje Arsentieva, muže, kterého považovala za svou osudovou lásku, a spolu s ním propadla horám. Společně absolvovali řadu výstupů a Francys se zapsala i do historie – stala se první Američankou, která sjela Elbrus na lyžích.

Přenocovali ve čtvrtém výškovém táboře a zkoušeli to znovu. Dostali se až k hranici 8500 metrů, jenže tentokrát je zastavila technická komplikace – přestaly jim fungovat čelovky, a tak se museli obrátit. Následující den zvládli už jen zhruba padesát výškových metrů, než je opět zahnal návrat do stanů. Do cesty se postavilo počasí. Každý další krok museli promýšlet stále pečlivěji, protože bez podpůrného kyslíku se ozývaly limity těla. 22. května pak vyrazili na poslední pokus. Kvůli dlouhému pobytu ve smrtící výšce postupovali pomalu a na vrchol se dostali až pozdě večer. Francys svůj sen naplnila – stála na Everestu bez přídavného kyslíku jako první americká žena.

Jenže tím těžká část neskončila. Teď bylo potřeba sejít dolů. Vyčerpaná dvojice se při sestupu rozdělila. Sergej dorazil do šestého tábora, ale Francys nikde neviděl. Vzal kyslíkovou lahev, zásoby a obrátil se zpět, aby ji našel.

Následující den narazil na Francys uzbecký tým. Byla na hraně života a smrti – s těžkými omrzlinami, podchlazením a komplikacemi typickými pro extrémní výšku bez dostatečného okysličení. Přidaly se i příznaky otoku plic a mozku. Horolezci se jí snažili pomoci, dali jí vlastní kyslík a pokoušeli se ji dostat níž. Dělali, co mohli, jenže jim začaly docházet síly i zásoby – a v určitém bodě ji museli na místě zanechat.

Cestou zpět uzbečtí lezci potkali Sergeje. Předali mu informaci, že Francys ještě žije. Bylo to naposledy, kdy někdo Sergeje viděl. Poté beze stopy zmizel. Francys zemřela 24. května. „Neopouštěj mě, nenechávej mě samotnou, prosím,“ jsou její poslední zaznamenaná slova. S největší pravděpodobností zemřela zhruba ve stejné době jako Sergej – aniž by o sobě věděli, oba podle všeho odešli téměř současně.

O rok později hora vydala Sergejovo tělo. Leželo mimo trasu. Francys však zůstala na hlavní výstupové linii ještě dlouhé roky. Mrazivý vzduch a výška zpomalily rozklad natolik, že horolezci míjející její postavu měli pocit, jako by jen dřímala. Byla připoutaná k fixním lanům a „čekala“ v sedě – odtud přezdívka Šípková Růženka. Její příběh i poslední slova se staly mementem pro každého, kdo se na Everest vydal.

Teprve v roce 2007, při jedné z akcí zaměřených na úklid Everestu – tedy odstraňování těl i odpadu po expedicích – bylo její tělo přesunuto z hlavní trasy na klidnější místo. Tam našla důstojnější odpočinek. Syn Paul později k její motivaci řekl: „Nevím, proč se rozhodla, že to musí udělat bez kyslíku, ale myslím, že měla pocit, že si potřebuje něco dokázat.“

Zdroj: Ultimate Kilimanjaro, Radiant Treks,