reklama
 

Proč potřebujeme neustále tolik pozornosti?

Kolik lajků je tak akorát, abychom v klidu usnuli? A k čemu potřebujeme tolik selfíček? Co nám sociální sítě jako forma chlubení se dávají?

Foto: iStock

Pozorovali jste někdy chronickou selfíčkářku nebo selfíčkáře, jak se šteluje před svým mobilem proto, aby vyfotil sám sebe co nejatraktivněji? Že jste nevěděli, kam s očima? Připadala vám ta scénka trapná? Směšná? Nepatřičná?

Kolik času zabere ono nakrucování, samotné focení, postprodukce fotky, zveřejňování a následné dívání se do mobilu, kolik lidí náš příspěvek vidělo a co na něj říkali? Jak hodnotný je pak pocit satisfakce z toho, že jsme zajímaví, atraktivní, že se líbíme a že nás mají lidi rádi? A jakou opravdovou hodnotu mají všechny výše zmiňované domnělé kvality?

Co nám chybí a co přebývá?

Co bychom si bez sociálních sítí počali a co jiného by nás hodilo do klidu a pohody? Co jsme bez těchto vymožeností dělali před dvaceti lety? A hlavně, co nám všem tak chybí, že potřebujeme tuto formu kompenzace? Že by málo lásky a pozornosti v dětství? Možná ale, že je to naopak tak, že nám nechybí nic, ale spíš přebývá. Možná máme příliš mnoho času, nevíme, co s ním, jak ho efektivně využít. Možná jsme taky hromadně závislí, znudění a strašidelně omezení.

Experti na životy druhých

"Ve světě se vyskytuje čím dál víc expertů na životy druhých. Bohužel jejich samotné životy strádají. Atraktivita člověka je mnohdy měřena počty lajků u příspěvků. Hodnotí se umělý svět, přikládá se mu často větší míra než skutečnému životu. Jsem přesvědčena o tom, že šťastné páry nemají potřebu všechno zveřejňovat na sociálních sítích, nemají totiž chuť trávit čas zveřejňováním příspěvků a potvrzováním toho, že jejich láska je ta úžasná a pravá. Místo toho jí dávají opravdovou energii. Jsou si totiž vědomi toho, že opravdová láska nepotřebuje někoho přesvědčovat," říká psychoterapeutka pro děti a dospělé Lucie Mucalová.

Stop Facebooku a Instagramu?

Je i vědecky dokázáno, že lidé, kteří netráví čas na sociálních sítích, jsou šťastnější, nemusí se stále srovnávat a zároveň tiše kritizovat životy druhých lidí. Bohužel se stále častěji stává, že zapomínáme na to, že to hlavní v životě je žít skutečný život, skutečné vztahy a zažívat skutečné pocity. Bohužel všechny tyhle aspekty virtuální svět bere a snese všechno. Především iluzi.

Z praxe terapeutky

"Bohužel i z praxe terapeutky a koučky se mi potvrzuje, že lidé, kteří neustále zveřejňují úžasné příspěvky na sociálních sítích, jsou méně šťastní, až nešťastní. Přesvědčují vlastně sebe i druhé o tom, že to tak je. Ale bohužel mnohdy jde jen o umělé přesvědčování. Virtuální svět a čas strávený tam jim přináší uspokojení a tvoří si vzdušné zámky. Osamocení lidé tam často hledají útěchu, pocit, že nejsou zas tak sami. Pak s jinými lidmi neumí mluvit tváří v tvář, páry spolu neumí trávit společný čas, všichni klopí zraky do tabletů nebo do mobilů a utíká jim to přirozené. Pak se stane, že narůstá závislost. Jsou lidé, kteří si neumí představit deset minut bez sociální sítě," dodává Lucie Mucalová.

Související

reklama

Komerční tip

reklama