Přišla zlomená po roce plném ztrát. Odešla s pocitem, že svůj život může znovu řídit sama

Byla jsem zrovna v procesu balení vánočních ozdob zpátky do krabice, když mi zazvonil zvonek u dveří. Otevřela jsem a na prahu stála žena tak kolem padesátky, v kabátě, který vypadal, jako by ho celý rok nosila na znamení smutku. Tvářila se jako by jí právě oznámili, že její oblíbený seriál končí tragédií.

Druhá karta byla překážka, a to Dvojka mečů. Žena s páskou přes oči, dvěma meči v rukou, sedí na lavičce u moře. „Tady to máme. Celý rok jste měla pásku na očích a předstírala, že když nic nevidíte, tak ty problémy neexistují. Držela jste ty meče tak pevně, až jste si málem uřízla prsty. Strach z rozhodnutí vás paralyzoval. Nechtěla jste vidět pravdu, ať už o práci, o vztahu, nebo o tom kaktusu.“ „Já vím,“ přiznala tiše. „Ale co když pravda bolí?“ „Bolí vždycky. Ale páska na očích vás neochrání, jen vám brání vidět, kam jít dál.“

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Odhodlal se opustit samotu. Jak introvert našel lásku, když konečně vystoupil ze své ulity

Třetí karta, karta rady, byla Mírnost. Anděl, co míchá vodu mezi dvěma poháry, klidný, vyrovnaný, s jednou nohou ve vodě a druhou na zemi. „Tady je váš domácí úkol na příští rok. Přestaňte jet na plný plyn nebo na brzdu. Najděte střed. Když vás někdo naštve, není nutné hned vybuchnout nebo se na měsíc zavřít do skříně. Když se něco pokazí, není nutné to hned dramatizovat na konec světa. Malé dávky a malé kroky. Víno tak akorát, čokoláda tak akorát, pláč tak akorát. A hlavně, naučte se odpouštět. Sobě i druhým. Anděl tu nemíchá jen vodu, on míchá život, aby chutnal lépe.“

Usmála se poprvé. Malinko, ale usmála.

Poslední karta – budoucnost, byl Velekněz. Starý mudrc na trůně, s klíči u nohou, žehnající dvěma postavám. „A tady máte výsledek. Pokud poslechnete ty předchozí karty, příští rok vás čeká moudrost, klid a konečně nějaké ty odpovědi. Velekněz je učitel. Možná potkáte někoho, kdo vám pomůže najít cestu – terapeut, dobrý přítel, nebo třeba jen kniha, co vám padne do ruky ve správný čas. Ale hlavně, vy sama se stanete tou moudrou ženou. Přestanete se bát vlastního hlasu. Klíče odemykají dveře, které jste celý rok měla zavřené strachy.“ Přidala jsem ještě jednu kartu navíc, jen tak pro doplnění, a tou byla Desítka pohárů. Celá rodina tančí pod duhou. „Tohle je bonus. Když to všechno zvládnete, čeká vás pocit, jako byste vyhrála v loterii štěstí. Nebo aspoň nový kaktus, co přežije.“

ČTĚTE TAKÉ: Na dně sil a bez chuti žít. Jediné náhodné setkání stačilo k tomu, aby začala žít nový příběh

Zasmála se nahlas. Poprvé za celou návštěvu. „Takže žádná katastrofa?“ zeptala se. „Katastrofa končí tam, kde začíná odvaha být blázen, sundat si pásku z očí a míchat život s trochou mírnosti. Příští rok bude lepší. Ne proto, že se změní svět, ale proto, že se změníte vy.“

Odešla s úsměvem. A já si řekla, že tohle je přesně ten důvod, proč mám tenhle podivný byznys s kartami pořád otevřený – právě kvůli těmto chvilkám, kdy někdo vstoupí jako ztroskotanec a odchází jako kapitán vlastní lodi.

Zavřela jsem za ní dveře, otočila cedulku na „Zavřeno“ a podívala se na kartu Blázna, co mi zůstala na stole. Ten chlápek s batůžkem se na mě šibalsky usmíval, jako by říkal: „Vidíš? Další, kterou jsme společně postrčili. “ Zhasla jsem svíčky, schovala karty do sametového šátku a naposledy se zasmála. „Dobře, ty starý šejdíři,“ zašeptala jsem Bláznovi. „Příští rok to zkusíme zase. Tentokrát doufám, že alespoň jednomu klientovi řekneme, že vyhrál v loterii. To by byla změna!“

Pak jsem si nalila sklenku vína, tak akorát, samozřejmě, Mírnost by mě jinak zase pokárala. Připila si na všechny blázny, co se rozhodnou skočit a nebát se. 

Šťastný nový rok. A nezapomeňte: někdy stačí sundat pásku z očí, aby člověk viděl, že ta propast pod ním je ve skutečnosti jen schod dolů k lepšímu příběhu.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Několik triků Copperfieldovi nevyšlo. Jednou se málem utopil