Současný kult mládí aneb Proč si vážit názoru zkušených a nevysmívat se stáří
Jste-li ambiciózní, flexibilní, umíte jazyky a není vám víc než 35 let, jste v kurzu. Vaše hodnota stoupne o to víc, pokud se řadíte ke skupině "single" osob, jejichž prioritou je budování kariéry. Nic proti. Jen bychom neměli zapomínat na to, že i starší generace má co nabídnout. Přinejmenším nenahraditelnou životní zkušenost a pohled z jiného úhlu, který je namístě vždy.
V dřívějších dobách se názor starších ctil a nejvíce vážení byli lidé, kteří měli za sebou nějakou životní zkušenost. Mladí se k nim chodili radit a asi jen málokoho by napadlo pohrdat názory osob, které byly v mnoha směrech moudřejší a k dispozici měly i potřebný životní nadhled. Dnešní doba je v tomto ohledu o dost jiná.
Pravděpodobně každý už někdy zaslechl termín "kult mládí". Jde o směr, kterým se ubírá dnešní společnost, jasné preference, kterými se netají firmy na přijímacích pohovorech s potenciálními zaměstnanci. Mladý tým je žádoucí a je-li vám čtyřicet, už nemusíte být považováni za věkově vyhovující. O padesátnících nemluvě - tam už jste hodně mimo běžně žádaný standard.
Ocitnete-li se i přes "vyšší" věk na novém pracovišti, nejlépe v nějaké nadnárodní firmě, obvykle vás obklopí mladí ambiciózní kolegové a kolegyně. Jsou flexibilní, hovoří plynně anglicky a i rodný jazyk mnohdy prokládají výrazy, kterým jen stěží rozumíte v případě, že patříte ke generaci 40+. Nic pro ně není problém, ovšem jen v rámci pracovní náplně a času.
Velký omyl nezralého věku
Všechno ostatní - a vlastně i to běžné - potřebují mít dobře zaplacené, přičemž jejich nároky nebývají skromné. Nakonec - proč ne, každý chce mít za svou práci dobře zaplaceno a je třeba umět se správně ohodnotit. Jenomže na to "správné" ohodnocení občas právě mladí lidé pohlížejí velkýma očima těch, kteří mají na všechno rychlé řešení a nic je nedokáže překvapit. A to je právě jeden velký omyl nezralého věku.
Mladý člověk, ať je jakkoli inteligentní, nemá tu životní zkušenost, kterou disponují lidé o jednu či dvě generace starší. Ta se nedá vymyslet ani nacítit - musí se prožít a zpracovat, jiná cesta není. Proto je v mnoha ohledech velká škoda, pokud se starší lidé cíleně vytěsňují z pracovního kolektivu a v konečném důsledku mnohdy i z celé společnosti.
Životní zkušenost se nedá koupit ani vymyslet
Pravdou zůstává, že generace "dříve narozených" lidí možná (na současný standard) nezvládá tak dobře práci na počítači, nehovoří plynně anglicky a pomaleji se orientuje v dnešním informacemi zaplaveném světě, ale má v sobě přirozenou empatii a již zmiňovanou zkušenost, která jim v životě dává jednu ohromnou výhodu: životní nadhled.
Dokážou se na mnohé situace podívat úplně jinýma očima než mladý a často nezralý člověk, "netlačí na pilu" a nechávají věci doznít. Přestože už často potřebují brýle, vidí dál a hlouběji než jejich nezkušení kolegové, znají - v přeneseném slova smyslu - mnohem víc barev a životní moudra nemají jen načtená. Za sebou mají často těžké životní zkoušky, které jim ale daly k dispozici sílu, o které se mladé generaci může jenom zdát.
Učit se od sebe navzájem je správná cesta
Je škoda, pokud se trendem dnešní doby stává vytěsňování stáří a zkušenosti, které má nahradit sice čerstvá, ale nepříliš zkušená a přespříliš sebevědomá energie. Ideální je v tomto případě zlatá střední cesta, vzájemná spolupráce a naslouchání si. Žádná generace není lepší nebo horší. Každá má své plusy a minusy a navzájem si mohou být velice ku prospěchu.
Učme se tedy od sebe navzájem a nepohrdejme názorem druhého člověka, ať je mladý, nebo starý. Zachovejme si potřebnou sebereflexi a mějme na paměti, že ne každý může dělat všechno. A také že starší člověk, přestože technicky a elektronicky zdaleka nezvládá to, co dnešní třicátník, může mít zajímavý pohled na věc a obohacující argumenty.
"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal
