Na rozlučce se svobodou padlo jedno nečekané podezření. Test o pár minut později všechno potvrdil

Občas si mě někdo pozve na soukromou akci, kde vykládám více lidem. Tak tomu bylo i tenkrát, když si mě povolala budoucí nevěsta na rozlučku se svobodou. Seděla jsem v rohu pronajatého apartmánu, kde voněly vanilkové svíčky smíchané s parfémy různých značek a prosecco teklo proudem. Stůl přede mnou byl malý, kulatý, přehozený tmavě vínovým ubrusem, který si beru na obdobné akce a na něm ležel můj starý, ošoupaný tarotový balíček. Bylo tam sedm dívek a žen plus nevěsta, celkem tedy osm. Typická sestava – tři „divoké“, dvě „už dávno vdané a unavené“, jedna „věčně single a ironická“ a dvě někde mezi tím.

Druhá, třetí, čtvrtá… pořád dokola to samé. „Najdu někoho normálního?“ „Už mě nebaví furt stejný typy.“ „Mám ho nechat, nebo ještě zkusit?“ „Myslí to vážně, nebo si jen hraje?“ Chlapi, chlapi, chlapi. Jako by se celý vesmír točil kolem jediného tématu.

Když přišla samotná nevěsta, bylo už dost pozdě. Měla na sobě růžové tričko s nápisem MISS TO MRS a kolem krku jí svítila šňůrka s plastovými duhovými zmenšeninami mužských přirození. Smála se, ale oči měla unavené.

„Tak… řekněte mi rovnou. Bude to manželství šťastný?“ Dlouze jsem se na ní zadívala. Pak jsem lehce zavrtěla hlavou. „Martino, na tohle vykládat nebudu.“ „Proč ne?“ zvedla obočí. „Protože karty někdy řeknou i to, co člověk slyšet nechce. A já bych nerada, abyste na vlastní rozlučce se svobodou odcházela s nějakou těžkou předtuchou v hlavě. To by nebylo fér.“ Chvíli mlčela. Pak se usmála, i když trochu vzdorovitě. „Fajn. Tak se jich zeptejte, co mi teď chtějí říct. Jen tak, bez tlaku na manželství.“

Přikývla jsem. Promíchala jsem balíček pomalu, vědomě a vytáhla tři karty na stůl, jednu vedle druhé. Císařovna, Blázen, Desítka pohárů. Chvíli jsem na ně mlčky hleděla. Pak jsem zvedla oči k ní. „Martino… vy jste snad těhotná!“ V apartmánu nastalo ticho, jako když někdo vypne hudbu uprostřed refrénu. „Cože?“ vydechla. „Císařovna je těhotenství, ženská tvořivá energie, nový život. Blázen je něco úplně nového, skok do neznáma, něco, co přijde nečekaně. A desítka pohárů, to je rodina, štěstí. Ne manželství jako smlouva, ale rodina jako celek.“

ČTĚTE TAKÉ: Na dně sil a bez chuti žít. Jediné náhodné setkání stačilo k tomu, aby začala žít nový příběh

Nevěsta se začala smát – takovým tím nervózním, nevěřícným smíchem. „To není možné. Beru antikoncepci a test jsem si dělala před měsícem, byl negativní.“ „Karty to ale vidí teď,“ řekla jsem tiše. Najednou se ozvala Lucka, ta aktivní slečna, co vždycky všechno řeší okamžitě. „Počkat. Běžím vedle do lékárny. Mají otevřeno do desíti. Hned jsem zpátky.“ Byla pryč dřív, než někdo stihl něco říct. Za zhruba deset minut se vrátila a mávala krabičkou nad hlavou jako s trofejí. Martina s ní šla na záchod a my ostatní jsme čekaly. Nikdo nemluvil a bylo to docela napínavé.

Když se vrátily, Martina držela test v ruce. Dvě čárky, jasné, výrazné. „Sakra…“ zašeptala a pak se rozbrečela. Ne smutně, ale tak nějak šokovaně šťastně. Najednou se na mě všechny otočily, jako bych byla nějaká čarodějnice z pohádky. „Jste fakt dobrá,“ vydechla Lucka. „Ne,“ zavrtěla jsem hlavou. „Jen umím naslouchat, co karty říkají. A dneska mluvily hodně nahlas a dost jasně.“

Martina se najednou zvedla, přišla ke mně a pevně mě objala. „Děkuju, fakt. Tohle je asi nejvíc šílená rozlučka se svobodou, co kdo kdy zažil.“ Zasmály jsme se všechny najednou. Prosecco se znovu rozlilo, hudba se vrátila, ale atmosféra už byla úplně jiná. Už ne „sbohem svobodo“, ale spíš „ahoj, úplně nový živote“.

V duchu jsem si říkala: No jo. Někdy karty nejvíc překvapí, když mlčí o tom, na co se ptáme… a nejvíc mluví o tom, co se stejně už děje.

VIDEO: Moje tělo bylo propíráno bulvárem, byla to šikana. Jsem propagátor normálnosti, říká Ewa Farna

Zdroj: Autorský text