Ikona počasí
-- °C
-- °C
Reklama
Reklama

„Mým cílem je, aby vypadali, jako že spí,“ říká vizážistka zesnulých. K profesi se dostala oklikou

"Tak nějak svrchu ke mě přišla myšlenka líčit zesnulé. Ale ze začátku tam byl ten strach, člověk si představuje zesnulé jako z hororů, všude odpadávající kůže a tak,“ říká Lucie.
"Tak nějak svrchu ke mě přišla myšlenka líčit zesnulé. Ale ze začátku tam byl ten strach, člověk si představuje zesnulé jako z hororů, všude odpadávající kůže a tak,“ říká Lucie.Foto: Shutterstock – Ground Picture
"Tak nějak svrchu ke mě přišla myšlenka líčit zesnulé. Ale ze začátku tam byl ten strach, člověk si představuje zesnulé jako z hororů, všude odpadávající kůže a tak,“ říká Lucie.
"Tak nějak svrchu ke mě přišla myšlenka líčit zesnulé. Ale ze začátku tam byl ten strach, člověk si představuje zesnulé jako z hororů, všude odpadávající kůže a tak,“ říká Lucie.Foto: Shutterstock – Ground Picture

Lucie našla své poslání tam, kam se jiní bojí vkročit. Už více než tři roky líčí zesnulé na jejich poslední cestu. O tom, jak se k takovému povolání dostala a proč je to i v rámci pohřebních služeb velmi neobvyklé, se nyní rozpovídala.

Přidejte si obsah webu Žena.cz do oblíbených na Google zprávách
Reklama

Pohřební služba v moravském Přerově poskytuje jednu velmi neobvyklou službu a tou je úprava zesnulých. Tím, kdo se o ně stará, je paní Lucie, která je nalíčí a učeše. Mým cílem je, aby vypadali, jako že spí, říká Lucie, která se k této profesi dostala tak trochu oklikou. O svém životním poslání, jak o práci hovoří, se rozpovídala v rozhovoru pro Priority podcast.

Ve své práci se už setkala s tím, že upravovala zesnulého, kterého osobně znala. Přerov není tak velké město, takže už se mi to stalo. Upravovala jsem jednoho mého kamaráda z dětství. Byla jsem ráda, že jsem ho mohla upravit. Mám z toho dobrý pocit, že na té jejich poslední cestě pro ně můžu něco udělat. Tuhle osvětu beru jako svoji povinnost, říká paní Lucie s tím, že nechápe, že to není běžná praxe ve všech pohřebních službách. Byla bych ráda, kdyby se ta úroveň pohřebnictví u nás zvedla, vyslovila své přání. 

Reklama

Být v přítomnosti mrtvých těl jí nevadí. „Mám je ráda, já se jich nebojím. Používám jen rukavice, žádný plášť ani roušku. Já je ničím nenakazím a oni mě taky ne,“ říká se smíchem. A zodpověděla i otázku, která jistě mnohým vrtá hlavou. „Většinou je tělo zchlazené a tím se pachy potlačí. Ale pokud má zesnulý na sobě třeba dekubity, tak to samozřejmě páchne. Ale mně to nevadí,“ říká s úctou.

V rozhovoru zavzpomínala i na svůj dosud nejtěžší úkol. Zemřela krásná mladá duše. Den před pohřbem jsem zjistila, že její maminka je moje bývalá spolužačka ze školy, a dozvěděla se o tom, že dělám ty úpravy, tak mi napsala. Luci, budeš upravovat moji dceru, prosím, ať je krásná, popsala dojemný okamžik. 

„Mě to strašně potěšilo, protože jsem věděla, že pro ni udělám maximum s tou největší láskou, aby se s ní mohla rozloučit, aby měla hezkou vzpomínku, byť je to smutná záležitost. Napsala jsem jí, jestli by mi mohla poslat nějaký playlist, že bych jí to pustila při tý úpravě. Všechno bylo tak, jak si ta slečna přála. Ona měla všechno naplánovaný, protože věděla, že zemře. Všem napsala, co mají dělat, všichni na pohřbu museli mít něco růžovýho. Já jsem na ten pohřeb šla taky, protože jsem se tam citově zavázala. Ještě jsem mamince donesla pramínek vlasů, o který mě požádala. A když ten pohřeb začal, tak tam hrály ty písničky, který jsem jí pouštěla já při tý úpravě, a to mě rozsekalo,“ přiznává Lucie.

VIDEO: Lasica se nepřetvařoval, byl svůj a to stačilo, ke smrti měl ironický vztah, říká Polívka

Nebyl ani optimista, ani pesimista, ale melancholický a hořký komentátor, ke smrti měl ironický vztah, říká herec Boleslav Polívka. | Video: Michael Rozsypal
Reklama
Reklama
Reklama