Za první republiky neznala popularita Vlasty Buriana mezí. Kabaretní scény se o oblíbeného komika přímo rvaly a Burian se cítil přetížený a současně si popularity užíval, dokonce se nechal angažovat i ve třech místech najednou.
Král komiků Vlasta Burian se rád chlubil bohatstvím. Zradila jej jeho bývalá láska
Na třech místech najednou
Na oblíbeného komika si však došlápla nemilosrdná historie a za protektorátu byl donucen ke spolupráci, za kterou se později dočkal odsuzování. Byl to jeho hřích, nebo jen nespravedlivá souhra okolností?
Burian jako otec
Den před svými jednadvaceti se stal Vlasta Burian poprvé otcem – jeho první dcera Emílie vzešla z nemanželského poměru s tanečnicí Annou Emílií Pírkovou. Ze začátku ji vychovávali jeho rodiče, s matkou se takřka nestýkala a samotný Burian s ní začal žít teprve od jejích osmi let. Navzdory kostrbatým začátkům byl Burian starostlivý a milující otec, který o svou milovanou dceru pečoval, četl jí pohádky a později, když už se etabloval a finančně byl zajištěn, brával ji s sebou i do ciziny.
Podpantoflák
Ve svých 28 letech se oženil s Františkou "Ninou" Červenkovou. Brali se po pouhém půlroce od seznámení, důvodem bylo tehotěnství. Červenková ovšem potratila, přesto jim vztah vydržel celý život a jeho dceru z předešlého vztahu milovala jako vlastní.
Burian choval ke své paní tak vroucný vztah, až jej zlí jazykové přezdívali podpantoflák. Její názor si ovšem považoval natolik, že s ním musela být u každého natáčení i představení.
Reklama
Propadl kouzlu Lídy Baarové
Jejich manželství prošlo pouze jednou krizí, a to když Burian propadl kouzlu mladičké Lídy Baarové. Tehdy šla Červenková sjednat pořádek přímo s jejími rodiči a aférce byl konec. Po jeho boku stála věrně až do konce, v dobrých časech před válkou, i v těch strašných po ní. Zemřela pouhých devět týdnů po jeho smrti, našli ji na jeho hrobě.
Krutou shodou okolností to byla právě Baarová, která udala Buriana komunistům a nařkla jej z přátelských styků s nacisty. Sama však čelila početným obviněním z kolaborace a patrně tak učinila pod tlakem vyšetřovatelů, kdy jí hrozili popravou.
Soukromí a psychika
Komici jsou často rozporuplné osobnosti: na jedné straně je proslaví jejich humor a nadhled, ale na straně druhé jsou v soukromí zcela jiní. Burian nebyl výjimka. Často na něj přicházela melancholie, podléhal změnám nálad a bojoval s depresemi.
Zpětně mu je často nepřímo diagnostikována široká škála mentálních problémů, od poruchy pozornosti neboli ADHD přes maniodepresivní psychózu až po spekulace o Aspergerově syndromu. Tyto poruchy ovšem nebyly v jeho době ještě jasně definovány a o tom, jakou povahu a příčinu jeho komplikované psychické stavy měly, lze pouze spekulovat.
Talentovaný sportovec
Mimo divadlo byl Burian nadaný a nadšený sportovec. Vynikal zejména jako fotbalista, konkrétně brankář, a hrál i za několik známých týmů: Union Žižkov, později Viktorii Žižkov, a dokonce i za Spartu v první lize.
Také závodně hrál tenis, pravidelně se zúčastňoval závodů a turnajů, dokonce i s mistry světa, přičemž z nich často vycházel vítězně, jak může dosvědčit i velká vitrína s dosud dochovanými trofejemi.
Celkově vedl mimořádně aktivní životní styl. Ve své luxusní vile v Dejvicích měl tělocvičnu, bazén a tenisový kurt. Každé ráno se projel na kole a své oblíbené sporty sponzoroval, co to šlo - dokonce i nezaměstnaným dělníkům, kteří hráli fotbal se starým roztrhaným míčem, obstaral nový míč.
Reklama
Hédonista a mecenáš
Burian uměl zúročit svou popularitu, a co bylo důležitější, věděl i to, jak ji zpeněžit. Reklamu vybraným firmám uměl udělat i přímo na jevišti, což se za patřičný poplatek vyplatilo oběma stranám. I díky tomu shromáždil slušný majetek, čímž ale patřičně škádlil lidskou závist – na tu doplatil snad i víc než na vyfabulovaná obvinění z kolaborace s nacisty. Luxusní vila, pronajatý zámeček, jeho vášeň pro rychlá auta a okázalé uniformy, to byla jen ukázka z toho, čím se Burian rád pochlubil.
Se svým štěstím se dokázal ovšem i štědře podělit; s chutí vzal na sebe roli mecenáše profesionálních i amatérských sportovců, herců a umělců. Úspěch mu však po válce mnozí přesto nemohli prominout.
Zlom
Zdálo se, že Burian byl narozen pod šťastnou hvězdou: z chudého kluka se stal oblíbený komik, kterému jeho poslaní vydělávalo a on vesele utrácel. Jeho filmy a vystoupení byly oblíbené i mezi Němci, včetně nacistů, a těm nemohl zabránit, aby se přišli dívat.
Kvůli nezdařilému rozhlasovému skeči z roku 1941, kde parodoval tehdejšího exilového ministra zahraničních věcí Jana Masaryka, byl v roce 1947 odsouzen jako údajný kolaborant ke třem měsícům vězení, půlmilionové pokutě a zákazu umělecké činnosti. To poslední bolelo nadaného komika nejvíc. Podle některých svědků imitoval talentovaný Burian politika záměrně špatně – to aby ho vlastně vůbec nešlo poznat. A vlastně bylo k podivu, že za to nebyl Němci obviněn ze sabotáže. Na snímku ze soudního pojednání v roce 1946.
Falešná obvinění
Obvinění z kolaborace byla ovšem vyfabulovaná: ke skeči byl Burian donucen, když mu nacisté vyhrožovali zavřením divadla. Právě tam zaměstnával nadměrně velký počet umělců, čímž je vlastně chránil před systémem protektorátu.
Další spolupráci odmítl. Rodák z Liberce záměrně zkazil jazykovou zkoušku, aby mohl odmítnout natáčení v německých filmech, včetně velkofilmu Cyrano z Bergeracu. Ačkoli nikdy nedal najevo souhlas s proněmeckými postoji a nebyl ani členem žádné kolaborantské organizace, ve svých amerických skečích jej ostře coby přívržence nacistů odsoudili i Werich s Voskovcem.
Falešná obvinění
Obvinění z kolaborace byla ovšem vyfabulovaná: ke skeči byl Burian donucen, když mu nacisté vyhrožovali zavřením divadla. Právě tam zaměstnával nadměrně velký počet umělců, čímž je vlastně chránil před systémem protektorátu.
Další spolupráci odmítl. Rodák z Liberce záměrně zkazil jazykovou zkoušku, aby mohl odmítnout natáčení v německých filmech, včetně velkofilmu Cyrano z Bergeracu. Ačkoli nikdy nedal najevo souhlas s proněmeckými postoji a nebyl ani členem žádné kolaborantské organizace, ve svých amerických skečích jej ostře coby přívržence nacistů odsoudili i Werich s Voskovcem.
Reklama
Pětiletý zákaz
Werich po návratu domů svůj názor přehodnotil a pomáhal Burianovi, co to šlo, vrátit se zpátky na scénu. „Vždycky stál na straně malého utlačovaného človíčka,“ napsal o něm Werich, který si Buriana moc považoval. Patřil podle něj dokonce mezi světovou komediální špičku.
Po válce totiž Burian bojoval o holé přežití. Byl mu zabaven majetek, včetně vily v Dejvicích, kde byla zřízena školka. Děti v ní občas navštěvoval a nikdy nepřišel s prázdnou. Živit se ovšem musel manuální prací: oddělal si své v dolech, na horských chatách pracoval jako poslíček i řidič, sbíral špinavé nádobí, v kuchyni škrábal brambory. Pětiletý zákaz vystupovat však byl na něj moc; věnoval se tomu aspoň v ústraní a ilegálně, pro turisty.
Už jen králíček...
V roce 1950 se konečně mohl vrátit zpátky na scénu. Podlomené zdraví i omezování v jeho uměleckém projevu (improvizace, ve které vynikal, mu byla zakázána) způsobily, že už byl jen stínem svého někdejšího výbušného já. Jelikož kvůli potížím se žílami nemohl chodit, soustředil se spíš na rozhlasové pořady, ve kterých se mohl jeho talent ještě pořád plně projevit. Když ho ovšem fanoušek požádal o podpis jako Vlasta Burian, král komiků, smutně si povzdechl: „Král? Kdepak král! Teď už jenom králíček…“
Smutné sedmdesátiny a posmrtné docenění
V roce 1961 byl Vlasta Burian naposled zachycen na kameře, a to u příležitosti slavnostního vystoupení ke svým sedmdesátinám. Měl už ovšem početné potíže: nešlo mu naučit se nové repliky, a proto jen opakoval stará a osvědčená čísla. Nohy mu také vypověděly službu, a proto na jevišti už jen seděl, zrak měl rovněž velice špatný. Za třičtvrtě roku podlehl legendární komik plicní embolii.
Teprve v roce 1994 byl konečně rehabilitován a pět let poté byl ověnčen i titulem "komik století". Na jeho počest se každoročně uděluje také Cena Vlasty Buriana - a to nejen nejlepším komikům, ale také nejlepším brankařům Fortuna ligy.
Reklama
