„Sbírala jsem zážitky, ne majetek.“ V 92 letech má procestovaných 32 zemí a balí kufr za dalším dobrodružstvím

Paní Jiřina žije sama v nájemním bytě v pražských Holešovicích. Manžel jí zemřel už před lety, děti má dospělé. Čtyřicet let pracovala jako pedagožka – matematička na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy. Do důchodu odešla až těsně před sedmdesátkou, přestože se dvěma dětmi mohla skončit už v 54 letech. „Za nic jiného vlastně peníze nevydávám, takže si na zájezdy k moři a za památkami v pohodě našetřím,“ vysvětluje.

Cestovat začala už před sedmdesáti lety

„Bylo to na jaře v roce 1956, kdy jsme jeli na studentský výměnný pobyt na varšavskou univerzitu a navštívili jsme i polské pobřeží Baltu. Bylo to mé první setkání s mořem a dodnes na to vzpomínám. K moři jsme přijeli v devět hodin večer, teplo nebylo, ale samozřejmě jsme do toho moře museli vlézt. Pro nás to byl svátek. Pamatuji si, že foukal vítr, byly vlny a viděli jsme v moři zakotvenou loď, ke které se táhl řetěz. My jsme tehdy po tom řetězu ručkovali a vlezli přitom do vody. Každý tam vydržel tak dvě minuty, déle ne,“ vzpomíná s jiskrou v očích.

Více se rozcestovala v 60. letech, kdy se podmínky uvolnily. Dostala se do Itálie, Anglie, Indie i USA. „Zásadním rozdílem proti dnešku bylo to, že turistů nebylo mnoho a i ta nejkrásnější místa jimi nebyla obsypaná. Všechno bylo bez front. Třeba na nádraží v Itálii čekali srdeční lidé a nabízeli svůj hotel. Zdáli se mně tehdy slušnější než dnes,“ říká.

Za svůj život navštívila 32 zemí, převážně v Evropě. Mimo ni se podívala například do Thajska, Indie, USA, Maroka, Tuniska, Egypta nebo Turecka. Nikdy ale nebyla třeba v Číně nebo Japonsku. Nejčastěji se vracela do Izraele, kde byla více než dvacetkrát. „Je to nádherná země s mnoha přírodními krásami. Jejich přírodní parky mají prakticky vše – vodopády, jeskyně, moře. Když v zimě alespoň trochu prší, tak celá země na jaře rozkvete tak mohutně, že to v Česku snad nezažijeme,“ popisuje s jiskrou v oku.

Příliš ji nelákají exotické země jako Zanzibar nebo Kapverdy, nehledě na to, že lety trvají dlouho. Jejími zřejmě největšími láskami jsou italská města a řecké ostrovy. A pak také sladká Francie, kterou projezdila křížem krážem. „No a pak asi tak před 10 lety si rodina řekla, že nejlepší dárky pro mě je umění. Takže vždycky uspořádali rodinný zájezd – do Říma, do Londýna, do Mnichova, do Paříže, do Madridu. Prostě mně koupili lístky do muzea a sami si udělali výlet. Trochu se tak vracím do 60. let, kdy jsem při cestách muzea také vyhledávala,“ vysvětluje.

Babi, bojíš se vejšek?

Na svých cestách zažila i řadu nečekaných situací. Třeba když ve Španělsku stopla řidiče bez oblečení. „Až když se rozjel, zjistila jsem, že pán na sobě nemá žádné oblečení. Zřejmě jel z nudapláže. Dáma by asi začala ječet, ale my jsme se začali bavit rukama nohama. Mám dojem, že se mě ptal, jestli s ním pojedu do hotelu. Já jsem mu řekla, že jsem v kempu. Fakt je, že mě vysadil přesně tam, kde jsme se domluvili. Byl naprosto slušný,“ směje se.

Paní Jiřina není žádná hazardérka, i když má pro strach uděláno, adrenalinovým sportům se celý život spíše vyhýbala. Ale vzpomíná na jednu výjimku. Když jí rodina k 75. narozeninám darovala tandemový skok s padákem. „Vnuk se mě zeptal: ´Babi, bojíš se vejšky?´A já říkám: „Když se můžu něčeho držet, tak ne.“

Co ji žene stále dál? Odpověď má jednoduchou

„Je to touha poznávat jiné věci. Ty zážitky. Uklízet se mně nechce, vařit neumím, neumím vyšívat. Pro mě někam přijet znamená, že můžu něco objevovat, prostě nebýt zavřená tady doma,“ říká. A své životní nastavení shrnuje ještě přímočařeji: „Po roce 1989 se lidé v Česku začali věnovat hromadění majetku, podnikali. Ale to mně nikdy nebavilo. Já jsem nikdy nechtěla mít barák, nikdy nechtěla bydlet ve vile. Nechtěla jsem mít zahradu. Sbírala jsem zážitky, ne majetek.“

A jaký má recept na dlouhověkost? „Neřešit blbosti a netrápit se drobnostmi. Nehledat ve všem negaci, ale spíše pozitiva. Lidi si ten problém často dělají sami. Já říkám, že problémy se většinou vyřeší samy, ono to vždycky nějak dopadne.“

Paní Jiřina již v posledních letech volí organizovaný způsob cestování s cestovními kancelářemi, je zvyklá využívat služby zejména CK Blue Style. „Vyhovuje mně jejich způsob výběru dovolených na internetu i služby v resortech, nepamatuji si, že bych byla nespokojená,“ vysvětluje.

VIDEO: Trabantem tam a zase zpět, tak se jmenuje závěrečný film pojednávající o dobrodružstvích žlutých trabantů na cestách kolem světa

Zdroj: Autorský text