Na cestách sama s dítětem. "Je to chaotické, mokré, hlučné, upatlané, plné kompromisů, ale skvělé"

„Nemá smysl nic lámat přes koleno a naopak se pokusit dostat sám sebe do ‘dětského módu’ a začít vnímat dětskou optikou,“ vysvětluje Lenka Linhartová, jedna z matek cestovatelek, když se ptám, zda si jde cestování s malým dítětem užít. Dodává, že jde o to vidět krásu v maličkostech, užívat si zdánlivě nesmyslných věcí. „Jezdit bezcílně sem a tam, celý den kopat díru, pozorovat slepici, pokreslit se bahnem…„ říká Lenka Linhartová. “Pokud to dokážete a umíte na čas vypnout objevitelské ambice typu ‘vylézt na tamten kopec a navštívit tamten chrám’, máte vyhráno."

Na cestě neřešíte „kraviny“

Linhartová chtěla sobě a synovi dopřát intenzivní čas jeden na jednoho, což bývá v každodenní domácí rutině těžké. „Na cestě totiž neřešíte kraviny – svět se zúží jenom na to, kde budete spát a co budete jíst, a to dává obrovský prostor zažívat – a užívat – čistou přítomnost, víc mluvit, víc si porozumět,“ popisuje a dodává, že zázrak, kdy všechny otázky, které jsou v domácí všednosti trapné a nezodpovězené, se najednou přirozeně stávají tématem číslo jedna, si vychutnává dodnes, i když syn už povyrostl.

„Večer si vybudujem pelíšek a povídáme si… Zdary, nezdary, školní lásky, zklamání i tajnosti začnou samy vyplouvat na povrch a vy tak získáváte jedinečný dar nakouknout svému nejdražšímu do duše. Tohle je kouzlo, které umí jenom cestování," je přesvědčená Lenka Linhartová.

Moc neplánujeme a čekáme, co přijde

Podnikatelka a průkopnice v oblasti moderní menstruační hygieny Ilona Bittnerová byla s dcerkou v Albánii, už když jí bylo pár měsíců. Když byla její Helenka šestiletá, cestovaly spolu měsíc po Indonésii, opakovaně byly v Tanzanii. S mladším synem v jeho sedmi letech stopovala Tádžikistánem. A tím výčet navštívených zemí zdaleka nekončí.

„Cestování je pro mě způsob, jak být se svými dětmi naplno, tedy mimo rutinu, časový pres a všechny povinnosti, které máme doma,“ popisuje Ilona Bittnerová. „Nesmírně mě baví dívat se na svět jejich očima. Děti nepředstírají, takže když je něco baví, víte to hned. A když je něco nebaví, víte to taky,“ směje se. Cestování je pro ni a její děti pokaždé restart.

Cestování na divoko vás školí a psychicky otužuje každý den

„Navíc si myslím, že nic jim nedá do života tolik jako vidět jiné kultury, potkávat nové lidi, zamýšlet se nad historií, poznávat a překonávat svoje hranice. Protože to je přesně to, co cestování přináší dětem i dospělým,“ říká Ilona Bittnerová. Lakonicky dodává, že cestovatelským průšvihům se zpětně vždycky zasměje, ať už šlo o noční hledání ubytování kdesi v Al Ule, únos v Dar es Salaamu, zemětřesení v Indonésii, či nekonečné čekání na stop v tádžických horách. „Vždycky se všechno nějak vyřeší,“ usmívá se Ilona Bittnerová.

S tím, že cestování děti rozvíjí, souhlasí i Lenka Linhartová. „V útlém dětství synovi cestování neskutečně pomohlo přijímat nové věci, nové situace, být flexibilnější – což v našem případě bylo doslova terapeutické. Postupem času začala být řeč o všeobecném kulturním rozhledu, toleranci a přirozenosti, s jakou přijímá to ‘nové, jiné’. Fakt, že vnímá svět komplexně a necítí se být jeho středem. Že si ve svém věku uvědomuje, jak je bohatý a privilegovaný ve srovnání s obyvateli jiných zemí. A pak je tu samozřejmě psychická odolnost, protože cestování ‘na divoko’ vás školí každý den a často s velkou dávkou škodolibosti.“

„Já v jeho věku chtěla koťátko…"

Lenku Linhartovou nepřestává fascinovat, jaké má její syn Kryštof cestovatelské sny a že vidí, že je možné si je plnit, ale že to něco stojí. „A tím zdaleka nemyslím jen peníze,“ říká Linhartová. „Teď, v jedenácti letech, bylo jeho největším snem vidět Aralské jezero. Já jsem v jeho věku zřejmě chtěla koťátko,“ směje se cestovatelka. „Cestu jsme opravdu uskutečnili – táhli jsme se nepohodlně stopem skoro dva týdny, musel nachodit desítky kilometrů pěšky, nést těžký bágl, rozbít prasátko a tak dále. Ale dojeli jsme a on teď ví, že to jde. A to je princip použitelný pro všechny další sny v budoucnosti. Pro někoho tohle nemusí nic znamenat, ale já si myslím, že je to do života ohromná výhoda,“ dodává Linhartová.

Z procestovaných zemí Lenka Linhartová se synem nejvíc vzpomínají na Írán – dle jejích slov nádhernou zemi plnou mimořádně laskavých, pohostinných a starostlivých lidí. Zemi, kde i přes její špatnou pověst prožili ty nejkrásnější momenty na cestách.

Jak přiblížit Orient dnešním dětem

Írán a celkově Blízký východ je oblastí, na které se nakonec obě zcestovalé matky potkaly i pracovně. Spolupracovaly na knize Hrdinové Orientu, jejíž autorkou je arabistka a íránistka Lenka Hrabalová. Ilona Bittnerová poskytla své produkční a vydavatelské know-how, Lenka Linhartová knihu určenou větším dětem a dospělým, kteří stále dovedou snít s otevřenýma očima, ilustrovala a graficky upravila.

V době, kdy je svět zahlcen předsudky, zkratkami a často i strachem z neznámého, přichází kniha Hrdinové Orientu s jiným pohledem. Nabízí dětem i dospělým příběhy odvahy, moudrosti, víry, krásy a spolupráce – a to z míst, která bývají v médiích zobrazována jen jako problematická. Autorky v ní představují svět Blízkého východu a severní Afriky bez stereotypů, zato ve vší pestrosti a komplexnosti, jak ho samy zažily při cestování – s dětmi i bez.

VIDEO: Je tu spousta neobjevených míst, stačí mít oči otevřené, říká autor tras Via Czechia

Zdroj: Autorský text