reklama
 

Češky jsou pořád ochotné udřít se pro druhé, říká ájurvédská terapeutka

V čem všem je ájurvéda specifická? Jaký typ klientů ji vyhledává? Co chybí Češkám? A jak rozeznat fundovaného odborníka od ájurvédských poradců hotových za jeden víkend?

Foto: iStock

Nebudeme nic fingovat. S Terezou Lindauerovou nás pojí letité přátelství. Ačkoliv mně mimo jiné mnohokrát dokázala pomoct se zdravotním problémem, nikdy jsme zrovna o našich pracích nevedly sáhodlouhé debaty. Tohle je náš první společný ucelený rozhovor na téma ájurvéda.

Původně jsi vystudovala koreanistiku. Proč sis vlastně vybrala zrovna tento obor a co ti přinesl?

Já jsem vlastně studovala koreanistiku a souběžně starožitnictví. Od dětství mě rodiče i prarodiče vedli k lásce k umění, a tak nějak jsem doufala, že budu třeba kurátorkou dálnovýchodního užitého umění. Během školy jsem zjistila, že tohle není pro mě. Jsem takový věčný student, pořád se o něco zajímám, ale nejsem loktař a "prorvat se" zástupem k vysněné práci, neumím. Koreanistika bylo takové šlápnutí vedla, řekla bych dnes s odstupem, ale leccos mi studium dalo, takže díky za něj.

Kdy ti do života vstoupila ájurvéda, a co jí předcházelo?

Po vysoké jsem se nachomýtla k aromaterapeutické škole a zamilovala se do esenciálních olejů a masáží. To bylo takové mezipřistání, i když aromaterapii jsem zůstala věrná dodnes. K ájurvédě jsem se, po letmém oťukávání, čínské medicíny, dostala přes jídlo, tedy přes vaření.

Která zkušenost byla pro tebe ta nejzásadnější?

To je těžké říci. Nejsem člověkem velkých okamžiků, u mě jdou věci spíš pozvolna. Měla jsem vleklé problémy s trávením, vředy, sníženou funkci štítné žlázy, a protože bytostně nemusím chození po doktorech, tak jsem vzala ájurvédu jako nástroj k sebeléčení. To jsem ale ještě netušila, že se jí jednou budu zabývat až do téhle míry, jako dnes. Každopádně mi hodně pomohla a pomáhá.

Tato indická věda o životě není jen o jídle, nebo bylinách, je tam i duchovní, filosofický podtext. Vnímáš ho ve svém životě taky?

Vnímám ho víc a víc. Zase vlastně nejde o nic velkého, spíš o tu každodennost. Já, tedy poájurvédsku řečeno, dominantní pitta, jsem byla velký vnitřní vztekloun. Když jsem začala žít podle ájurvédských principů, výrazně jsem se zklidnila. Při studiích ájurvédy jsem narazila na hodně věcí, které se jinak než ve filosofických, nebo duchovních, souvislostech nedají vysvětlit. Když je chceš pochopit, je nutné se na věci a svět dívat jinak, trochu s odstupem. A tak bych mohla jít pořád dál. Ona výživa je jen jedním z pilířů ájurvédy. Důležitým, ale ne jediným. A čím víc ji studuji, tím víc mě to táhne do hloubky..

Zažila jsem tě na dovolené vstávat před půl šestou, meditovat a cvičit jógu. Vydalas ájurvédské kuchařky, používáš pouze přírodní pečující i dekorativní kosmetiku, držíš očisty a půsty. Stojí tě tenhle životní styl nějaké přemáhání? A jak se tohle všechno dá kloubit s každodenním rodinným životem?

Abych byla upřímná, kdyby mi někdo před patnácti lety řekl, že skončím zrovna takhle, asi bych nevěřila. Mám za sebou dost bouřlivá léta. S jógou jsem vlastně kdysi začala, protože jsem byla sportovní nemehlo a na nějaký aktivnější sport jsem si netroufla. Pak jsem ji léta praktikovala rekreačně, nakonec jsem si udělala učitelský trénink a během něj zjistila, že bez každodenního cvičení nemůžu fungovat. Přírodní kosmetika je moje láska a  velký koníček. Nic není větší blaho, než se patlat oleji, kombinovat, zkoušet nebo si kosmetiku vyrábět. A jako hodnota navíc se přidalo i to, že vidím zdravotní účinky "té přírody", od pomalejšího stárnutí kůže, až po odbourání různých kožních problémů.

Co se očist týče, ty jsou zásadní. Nejsem "od přírody" z  nejzdravějších, a abych byla v kondici, musím na tom dost pracovat. Ale půsty jsem dávno zavrhla, ájurvéda je doporučuje jen ve výjimečných případech a já souhlasím. Kuchařky byly taková z nouze ctnost. Na počešťování ájurvédy si nepotrpím, ale mnoho klientů nebylo schopno přetransformovat, ájurvédou, doporučené suroviny do evropské kuchyně.

Jak dlouho trvá, než se člověk v celé problematice zorientuje?

Myslíš v ájurvédském systému? Léta, možná to zní jako klišé, ale je to studium na celý život. Samozřejmě pochopit úplné základy tak složité není, jenže to je myšleno z čistě laického pohledu. Pokud se ájurvédou chceš živit, je to práce na dlouho. Jestliže tedy nechceš být takový "lži doktor", jak já tomu říkám, a to já nedokážu a nechci.

Jak pozná laik, že má před sebou opravdového odborníka v ájurvédské oblasti? Ptám se na to proto, že dnes žijeme v instantní době rychloobrátkového zboží: stačí si udělat víkendový kurz a lidé se už živí jako poradci na dané téma.

Teď přicházíme na trochu tenký led. Přiznám se, že můj vnitřní vztekloun byl bez sebe, když se začali objevovat "odborníci", kteří nabízejí ájurvédu, a jejich odborností je jedna vyslechnutá přednáška pro laiky, ájurvédský pobyt ve wellness hotelu nebo návštěva Indie či Srí Lanky. Jenže rozčilovat se, nebo nad tím vůbec přemýšlet nemá cenu. To, že člověk jen "plácá práznou slámu" se dá poznat docela rychle a lidé nejsou hloupí. Jediné, co mě mrzí, je, že takoví samozvaní odborníci kazí dobré jméno ájurvédě. Člověk se někomu takovému svěří do rukou, a leckdy odchází v horším stavu, než přišel. A pak na ájurvédu zanevře. Každopádně malá rada pro ty, kteří hledají: Ájurvédský terapeut by měl dobře ovládat pulzovou diagnostiku, ze které vyvodí, jakým způsobem vést léčbu, případně sestavit výživový plán. Jistě vám dá i pár otázek navíc, ale rozhodně by to nemělo být tak, že vás bude půl hodiny zpovídat, letmo sáhne na pulz, aby se neřeklo, ale vlastně neví co hledá. A pak vám vyjede z počítače tři papíry, kterým nerozumíte, a jdete, o slušnou sumu lehčí, domů.

Jako redaktorka jsem dlouho nezažila takový ájurvédský boom v podobě různých tiskových zpráv, jako v posledním roce. Čím si to vysvětluješ?

Stavem společnosti. Na první místo se u mnoha lidí dostala práce, leckdy nuceně samozřejmě. Nemají čas na nic a frustraci řeší nákupy, někdy přejídáním, vysedáváním u televize nebo v hospodě. A doplácí na to zdraví. Holistické léčebné principy, mezi které ájurvéda patří, se snaží takovou situaci řešit jako celek, pomoci nejen od bolesti, třeba zad, ale snažit se přijít na její příčiny, které tkví třeba v psychice. A to hodně lidí potřebuje, probrat své problémy, najít, kde se skrývá jádro pudla. Mít někoho, kdo je provede po trnité cestě k navrácení zdraví. Proto je, podle mého názoru, takový boom ájurvédy, ale i čínské medicíny nebo jiných systémů.

Ájurvéda propaguje lokální suroviny a stravu podle ročních období. Neodporuje si to trochu?

Vím, na co narážíš. Jsme v Čechách a Indie je daleko. Ale je to myšleno na lokální poměry každé země. Tedy nečeká se, že všichni lidé, kteří praktikují ájurvédu, budou v různých koutech světa fungovat stejně. Ale že každý vyjde z toho, odkud pochází, jaké je tam počasí a tak dále. V ájurvédě je důležité fungovat v souladu s tím, co se děje venku, v přírodě. Je zima, jím jinak, než za parného léta. A také jiné potraviny.

Hojně se u klientů věnuješ hubnutí. V čem je specifické a jak se odlišuje od různých diet, nebo například od populárního "metabolic balance"?

Já jsem trochu háklivá na hubnutí. Nevěnuji se mu, je to jen vedlejší produkt. Ale máš pravdu, že hodně lidí ke mně kvůli výživě chodí. Každopádně mnoho lidí zkoušelo všechny možné směry a skončilo u mě, protože už nevěděli kudy kam. A to jsou, upřímně, moji oblíbení klienti. Jsou totiž ochotní, se na svůj život podívat z jiného úhlu, zkoumat, co se děje špatně, co je třeba změnit, kde mají jejich problémy původ, a o to v ájurvédě jde. Podívat se na život jinak, zkoumat, co se děje, a jaký to má vliv, třeba zrovna na trávení. Lidé, kterým jde jen o to, držet pár měsíců jakousi dietu a zhubnout na kýženou váhu, ale jinak nic, se asi na delší, byť třeba trvalejší, ájurvédskou cestu nevydají.

S čím za tebou lidé nejčastěji chodí? Mají nějaký společný znak?

Touží po změně. Tuší, že zdravotní problémy, třeba špatné trávení, otékající nohy, deprese či strachy, spolu souvisejí. Že to nejsou oddělené problémy a chtějí tohle vše zkusit vyřešit pomocí ájurvédy.

Pamatuju si, že jsi mi říkala zajímavou věc. Muži mají silnější pulz na pravé ruce a ženy na levé. Jenže poslední dobou k tobě chodí ženy, které mají neznatelný pulz na levé ruce, ale mají ho silný na pravé. To znamená, že mají v sobě transformovanou energii z ženské na mužskou? Co dělat se společností "mužatek"?

Ano, souvisí to s levou - ženskou stranou a pravou - mužskou. Tento pohled znají určitě i čtenářky jogínky, nebo obdivovatelé východních nauk. Faktem je, že i když by ženy měly mít čitelnější pulz na levé ruce, často tomu tak není. Je to takový můj osobní výzkum, tak to nechci dávat jako učebnicový příklad, ale myslím, že jde o to, že hodně žen dnes musí přebrat mužskou roli. Zůstanou třeba samy na výchovu dětí, zároveň chodí do práce a starají se o domácnost. Je to smutné a logicky to posiluje jejich mužskou stránku. I když je třeba klientka na první pohled něžná blondýnka.

A muži tohle všechno mají v pořádku? Pokud ano, co hapruje jim?

Musím říct, že možná v 80% u mě převládají klientky ženy, takže nejsem moc odborník na mužský pulz. Ale je zajímavé, že se ptáš, protože nedávno u mě byl pán, který měl mnohem výraznější pulz na levé ruce a jeho rodinná situace určitému podřízení se ženskému světu, nasvědčuje. Takže je to u obou pohlaví stejné.

Co se s ženskou energií přetavenou na mužskou dá dělat? Jak se dá léčit?

Léčit je možná trochu silné slovo. Žena si nejprve musí přiznat, že to tak je, a pak s tím začít pracovat. Celkem jednoduše, třeba tím, že se začne rozmazlovat. Nijak nákladně, občas třeba stačí, že si napustí vanu, dovolí si se trochu "poflakovat", místo aby pořád něco dělala. Začne se víc zaměřovat na věci, které má ráda. Musím říct, že je opravdu smutné, jak jsou české ženy orientované na "výdej" a "příjem" těžce pokulhává. Jsou ochotné se udřít pro ostatní, ale dopřát cokoli sobě, považují za zbytečné, a to není v pořádku.

Tereza Lindauerová

Tereza Lindauerová

Narodila se v roce 1978. Po studiích na jazykovém gymnáziu vystudovala na FFUK obor Koreanistika. Dále se věnovala studiu aromaterapie, výživového poradenství a ájurvédskému vaření. Na Srí Lance studovala ájurvédské tělové terapie, kurz marmové terapie, ájurvédské masáže a tělové techniky. V současné době studuje na  Ájurvédské Gurukule. Více informací na www.zdravivharmonii.cz.

Ty sama ses pustila do dalšího studia ájurvédy. Nestačí ti ty roky studií a praxe, co máš za sebou?

Čím víc hlouběji se nořím, tím víc toužím vědět. Ale může za to i má učitelka Martina Zisková, jejíž cestou ájurvédy už pár let jdu. Když otevřela Ájurvédskou Gurukulu, vlastně takovou "medicínu po ájurvédsku", byla to výzva, které nešlo odolat. Kvalita ájurvédské výuky u nás pro mě doposud nebyla zajímavá, co jsem vyzkoušela mě nezaujalo a největší zkušenost byla ta zahraniční. Ale teď se otevřel obzor školy, která nemá v Čechách a okolí obdoby - jde o učení přímou zkušeností. Gurukula je vlastně původně místo, kde žáci žijí po boku svého učitele a ten jim předává své vědomosti. Je málo skromných hvězd ve svém oboru, a ještě méně těch, které své vědomosti a zkušenosti dají všanc studentům. Martina Zisková je takový člověk: skromný, pracovitý a precizní. Gurukula je jedním z několika málo míst, kde lze dostat takové informace, což si nemůžu nechat ujít.

Sezona jahod vrcholí. Přidejte je i do lehkých muffinů bez lepku a laktózy | Video: Aktuálně.cz

Mohlo by vás zajímat

reklama
reklama
reklama