Vinohrady u Němčiček skrývají malou dřevěnou stavbu. Dorota Špalková si tam splnila sen z dětství

Nápad, který dnes láká hosty na pobyty bez elektřiny a Wi-Fi, se podle ní vracel už od dětství. „Jako malá jsem si stavěla bunkry a skrýše. Měla jsem ráda pocit, že mám vlastní prostor,“ říká Špalková.

Sen, který zapadl do krajiny

K Němčičkám ji pojí dlouhodobý vztah. Když sem přijela poprvé, krajina jí byla povědomá. „Připomínalo mi to Hobitín z Pána prstenů. A během vinobraní jsme tu sedávali s manželovými prarodiči,“ vzpomíná. Dnes na stejném místě stojí minimalistická stavba bez elektřiny, bez Wi-Fi a bez běžného komfortu. Koncept se ale podle Špalkové rodil postupně a konkrétní podobu získával až během příprav a stavby.

Pozorovna nebyla od začátku zamýšlená jako klasické ubytování. Spíš jako jednoduchý prostor pro pobyt v krajině. „Chtěla jsem místo, kde si člověk uvědomí, jak málo stačí ke štěstí. Kde usne se západem slunce a ráno ho probudí ptáci,“ říká. Obavy, že lidé takto minimalistický koncept nepřijmou, se podle ní nenaplnily. Právě jednoduchost je pro hosty jedním z hlavních důvodů, proč přijíždějí.

Stavba vznikala postupně

Realizace ale nebyla jednoduchá. „Člověk má představu, ale pak řeší technické věci, materiály, povolení a spoustu rozhodnutí,“ popisuje Špalková. Nejnáročnější bylo podle ní udržet původní myšlenku jednoduchého prostoru a nenechat ji přerůst do složitější stavby.

Vztah k jižní Moravě hraje v projektu zásadní roli. „Je tu lehkost života, otevřenost lidí, vinohrady a široké horizonty,“ říká. Pozorovna má být podle ní spíš způsobem, jak krajinu zažít, než turistickým cílem.

Většinu stavby zvládli sami

Hosté sem přijíždějí především kvůli tichu a odpojení od běžného režimu. „Často zjistí, že jim stačí jen sedět a dívat se do krajiny. To je vlastně ten největší luxus,“ říká Špalková. Podobnou zkušenost má i ona sama. I během pracovních návštěv si podle svých slov vždy najde chvíli, kdy si jen sedne a sleduje okolí.

Cesta k hotové stavbě trvala několik let a velkou část práce zvládli s manželem sami, často ve volném čase. „Byly chvíle, kdy to bylo složité a člověk si říká, proč do toho šel,“ připouští. Od začátku bylo cílem stavbu co nejméně proměnit krajinu. „Nechtěli jsme kácet stromy ani místo výrazně měnit. Spíš se přizpůsobit tomu, co tu je,“ říká Špalková. Pozorovna tak vznikla jako nenápadný prvek, který má s okolím splynout.

Romantika a realita

Glamping a malé stavby v přírodě jsou dnes populární, realita provozu je ale podle Špalkové výrazně méně romantická. „Na sociálních sítích je vidět hlavně ta hezká část. Ve skutečnosti je za tím spousta práce a péče,“ říká. Pozorovna pro ni ale nikdy nebyla jen podnikání. Spíš osobní projekt, který se postupně stal realitou.

Zkušenost hostů se podle ní často opakuje – návrat k jednoduchým věcem a klidnějšímu tempu.„Lidé si uvědomí, jak příjemné je poslouchat ptáky místo notifikací nebo jen být venku bez cíle,“ říká. Právě v tom podle ní spočívá smysl celého místa. Budoucnost zatím nechává otevřenou. „Mám v hlavě další nápady, ale nechci nic uspěchat,“ říká. Podle ní by podobné projekty neměly vznikat jako trend, ale přirozeně – v okamžiku, kdy dávají smysl tomu, kdo je tvoří.

VIDEO: Na 2130 m² v podhůří Šumavy vznikla zahrada, která propojuje prvorepublikový dům s okolní krajinou způsobem, jenž je spíše o prožitku než o dekoraci

Zdroj: autorský text