Minimalismus nemusí být studený. Domov Saši Rašilova ukazuje, jak vypadá klid, teplo a styl v jednom

Domov Saši Rašilova a jeho manželky Lídy ukazuje, že minimalismus nemusí být studený ani neosobní. Naopak. Když se dobře pracuje s materiály, světlem a drobnými detaily, může vzniknout prostor, který působí čistě, klidně a zároveň velmi útulně. Právě o to herecké rodině šlo při proměně otevřené části domu, kde se hned za vstupem potkává předsíň, hala, jídelna i kuchyň.

Klid po náročném dni

Saša a Lída Rašilovovi, kteří spolu vychovávají dvě dcery, si přáli, aby nový interiér navazoval na atmosféru celého domu. Základem měla zůstat střídmost, neutrální barvy a pocit vizuálního klidu. To je pro ně důležité i kvůli práci, která je často plná podnětů, emocí a proměnlivých situací.

„Přáli jsme si, aby si celý tento otevřený prostor zachoval minimalistický ráz a neutrální paletu barev stejně jako zbytek našeho domu. A to hlavně i proto, že jsme díky své práci celý den zahlceni nejrůznějšími vjemy, rádi pak s Lídou večer odpočíváme v prostředí, které nás (vizuálně) ničím neruší a působí klidným dojmem. No a to se povedlo – místnost na nás působí čistě a moderně, ale zároveň domácky a hřejivě. Je to takový náš oblíbený scandi styl ozvláštněný špetkou industriálna,“ vysvětluje Lída.

S návrhem pomohla designérka Tereza Stubley. Ta se nesnažila interiér přetvářet za každou cenu, ale navázala na to, co už v domě fungovalo. Všímala si barev, použitých materiálů i výrazných detailů, jako jsou mléčné luxfery s bílou spárou vedle vstupních dveří.

„Při navrhování jsem vycházela z použitých materiálů a barev, které se už v interiéru nachází. Zajímavým prvkem jsou i mléčné luxfery s bílou spárou, které sousedí se vstupními dveřmi. Celý prostor je laděný do studených neutrálních tónů a toto jsem se snažila dále rozvinout a od současného stylu i barevného schématu nijak neutíkat. Jelikož se jedná o rekonstrukci a interiéry jsou nové a podle představ majitelů, respektovala jsem současný styl i koncept, který je mi navíc velice blízký. Sama jsem, co se barev týká, minimalista a držím se vždy neutrálního základu, který se zde nachází,“ popisuje designérka.

„Velký stůl byl přímo nutností. Uvažovali jsme o dřevěné variantě, ale nakonec vyhrál tento černobílý minimalista. A právě protože je tak minimalistický, mohli jsme se trochu odvázat při výběru židlí. Zvolili jsme mix šedých dřevěných židlí s jednoduchými bílými jídelními židlemi, které díky svým barvám spolu i se stolem skvěle ladí,“ říká Tereza Stubley.

Díky kombinaci různých typů židlí nepůsobí jídelní kout přísně ani katalogově. Zachovává si čistotu, ale má v sobě i hravost a lehkou neformálnost, která je pro rodinné bydlení důležitá.

Místo pro odpočinek i první dojem

Protože je místnost poměrně prostorná, vznikla naproti vstupu i menší lounge zóna. Ta funguje jako neformální obývací kout, kde se dá na chvíli zastavit, odložit tempo dne nebo si jen sednout mimo hlavní obytný prostor. Designérka zde pracovala hlavně s materiály, které měly studenější neutrální základ pocitově zjemnit.

Volila proto texturované a přirozeně působící prvky, které do monochromatického interiéru vnášejí hloubku. Místo výrazných barev nebo dekorací staví prostor na drobných kontrastech: jemné struktuře, měkkosti textilu, kombinaci hladkých a hrubších povrchů i nenápadných akcentů.

Praktická část u vstupu musela být řešená velmi lehce. Na vestavěné skříně ani robustní nábytek zde nebyl vhodný prostor. Místo toho se využily solitérní kusy, například botník s lavicí nebo stojan na oblečení. Díky tomu zůstala místnost vzdušná a denní světlo může dál volně proudit přes luxfery.

Když si návrh sedne hned napoprvé

Sašu Rašilova překvapilo hlavně to, jak rychle designérka dokázala pochopit jejich představu. „Překvapilo nás, jak výstižně a rychle designérka Tereza pochopila naši vizi a dokázala ji přetvořit do reality. Přišli jsme si téměř až nepatřičně, když jsme s Lídou neměli k prvním návrhům v podstatě žádné připomínky. Ale nebylo to potřeba, Tereza vystihla naše představy přímo dokonale,“ pochvaluje si.

Výsledkem je interiér, který splňuje několik zdánlivě protichůdných přání najednou. Je minimalistický, ale ne chladný. Praktický, ale ne utilitární. Moderní, ale pořád rodinný. A hlavně působí jako přirozená součást domu, ne jako samostatná designová instalace. Přesně takový prostor dává smysl pro rodinu, která chce po náročném dni přijít domů a opravdu si odpočinout.

Zdroj: Bonami, Marianne.cz, Blesk.cz