Olga Porrini

Ráda se dívám kolem sebe. Pozoruji lidi, jejich názory, činy, náměty a nálady. A věřte, že ve svém "zralém" věku jsem už viděla dost. Ve svému blogu pozoruji svět a život svýma očima. Proto má název "Tak to vidím já!" Své názory nikomu nevnucuji, spíš mi jde o to, aby se i jiní nad nimi zamysleli. Co člověk, to jiný pohled. Ale tak to má přece být. "Není krásnějších pohádek než ty, které píše sám život, " řekl Hans Christian Andersen. A mně nezbývá než souhlasit.

A přesto jsou lidé, co se nudí. Pokud se jim stane, že navíc vypadnou z pracovního procesu, jsou tak zaskočeni, že nevědí, jak s neplánovaným volným časem naložit. A tak sedí a koukají, co kde utřít, vysát, přesunout, urovnat. No, ono je to fajn. Udělat si čas od času pořádek. Ale i ten velký úklid je jednou hotov a co dál?

Moje bývalá spolužačka bydlí v zástavbě rodinných domků a tu ulici, ve které žije, pojmenovala "ulicí vdov". Asi se ptáte proč. A vůbec, co je na vdovském stavu strašného? Určitě nic. Jenže tyto vdovy (nevím, jestli i v jiných ulicích a jiných městech) stojí denně jako sochy v okně a za poodhrnutou záclonou pozorují, kdo po ulici jde, s kým jde, jak jde, co má na sobě, a tak dále. Jejich detektivní práce trvá leckdy hodinu a tak prožijí "hodinu bez nudy"… na druhý den se pak vdovy sejdou a vzájemně si sdělují své zážitky z předešlého večera. Pardon, zapomněla jsem napsat, že toto divadlo nehybných soch a pohyblivých záclon mívá premiéru večer… Protože právě večer se odehrávají ty nejzajímavější věci!

Jedna moje příbuzná, v současné době žena v domácnosti, se nudí tak strašně, že vymyslela fígl na to, aby jí ubíhal čas rychleji… Při úklidu své dvougarsonky si dává po každé půl hodině pauzu na kafe. Proč? To aby jí úklid vydržel co nejdéle. A považte! Těch kafí vypije dvanáct. Denně. V noci pak nemůže spát a ničí tak život manželovi, rodině i doktorům. Jenže celá věc je trochu složitější. V dobré víře posílám svoji příbuznou do kina (jsou i představení od 14.00), ale to ji nebaví. Navrhuji četbu a návštěvu knihovny… Cože? Čtení ji také vůbec nebaví, ještě tak si přečíst nějaký ženský časopis a pobrečet si nad příběhy, které posílají čtenáři… Nebo spíše čtenářky. Neodvážím se jí říct, že ty příběhy si redakce většinou vymýšlí právě pro ženy v domácnosti. No fuj! To jsem zlá.

Ba ne, nejsem. Proto hledám další možnosti, jak zbavit svoji příbuznou nudy… Co takhle sebevzdělávání. Cože? Vyděsí se. Propadne se do lehké deprese, a tak už radši mlčím. Jasně, ona má tři děti. Dvě starší jsou celý den ve škole, mladší celý den ve školce. A když se večer sejdou, nevyjde ze stresu, chudinka.

Madonna mia! Já fakt nedokážu pochopit, jak se někdo může nudit. Asi jim chybí to správné nadšení pro věc, v něčem nebo pro něco se angažovat. Třeba pro nějakou nadaci nebo pomoc druhým. Těch možností je plný internet. Člověk ani nemůže všechny ty přednášky stihnout, kolik jich je… a budete se divit, nejen v Praze.

Ve spojitosti se slovíčkem nuda mne napadá ještě i jiný význam. A to, že s některými lidmi je prostě nuda. Takových také znám pár. Na otázku "jak se máš" odpovídají většinou "nic moc" a mlčí. Na další otázku "a co vlastně děláš" následuje odpověď "nic", a pokud si troufnete zeptat se na otázku třetí: "a co vaši?", tak uslyšíte opět "nic moc". Pak se už radši přestanete ptát, podíváte se na hodinky a s omluvou "promiň, ale mám jednání" pádíte pryč jako šílení.

Tak to je ten druhý typ nudy. Myslím, že to spolu souvisí. Ten, kdo se pořád nudí, bývá často i dost nudný. Když tak "pronudí" celé dny, nemá ani o čem vyprávět.

A proto radši dost. A jedno ponaučení: lidi, nenuďte se a nebuďte nudní! Koukejte se pořádně kolem sebe, ono to fakt stojí za to! A dělejte něco! Třeba skočte padákem nebo se naučte tancovat tango. On je život totiž strašně krátký! Uteče jak voda. A to by bylo škoda, nevyužít času tady na zemi!

A na závěr kousek z pana Wericha: "Když už člověk jednou je, tak má koukat, aby byl…"

A co vy na to?