reklama

Poučují, ale ne vždy vědí víc. Očekáváme, že muži jsou na vše experti a ženy mlčí

Muži mi to stále vysvětlují. A žádný z nich se mi nikdy neomluví za to, že mi špatně vysvětloval něco, co vím, a on ne, napsala v roce 2008 americká spisovatelka Rebecca Solnitová ve sbírce esejí Muži mi to vysvětlí. Vzpomíná tak na nekonečnou přednášku muže o obsahu knihy, kterou on nečetl a jejíž autorkou byla ona sama. Upozornila na problém zvaný mansplaining.

Genderovaná očekávání jsou taková, že muž má vždy názor a žena poslouchá.
Genderovaná očekávání jsou taková, že muž má vždy názor a žena poslouchá. | Foto: iStock

"Známý, který pracuje v IT, mi začal vykládat o tom, že ženy lépe tolerují bolest, protože mají jinou stavbu podkoží. Jelikož jsem chiruržka, ohradila jsem se, že co vím, ženy mají úplně stejné podkoží jako muži," začíná příběh Kateřiny, která se s Aktuálně.cz podělila o svou zkušenost.

Známý lékařky Kateřiny si ale stále trval na svém. "Překvapivě si za tím tvrzením stál, i když jsem mu řekla, že jsem desítky či stovky břich osobně otvírala a zavírala. Samotné mi bylo trapné argumentovat svou kvalifikací," přiznává. Ani poté, co muži vysvětlila svou odbornost, stanovisko nezměnil. Informaci se totiž dozvěděl od kamaráda, který je rovněž lékař. "Ze zájmu jsme se zeptala, co ten kamarád dělá za obor. Byla to gastroenterologie, což je obor zcela nechirurgický," podotýká.

Nepříjemnou zkušenost popsala také Ilona, která působí jako předsedkyně pracovní skupiny jedné z politických stran. Ta partaji dodává odborná stanoviska a podklady. Kandidovat do čela skupiny se rozhodla z pozice zástupkyně až nedávno, předtím pozici zastával muž, s nímž měla dobré vztahy až do té doby, než mu oznámila svůj záměr vystřídat jej v jeho pozici.

Zprvu byl prý její kolega přesvědčen, že by ji porazil, a sdělil jí, že až bude na post dostatečně zralá, předá jí ho. "Nakonec kandidaturu stáhl a předsedkyní jsem se stala já. Od začátku mandátu mi posílal maily a zprávy s nevyžádanými radami, jak mám pracovní skupinu vést a co mám dělat. Odpovídala jsem mu, že o jeho rady nestojím a že bych byla ráda, kdyby mi předal naši stránku na Facebooku," vypráví s tím, že jí někdejší předseda nechtěl administraci stránky přenechat, a nakonec ji musela spravovat společně s ním.

"Když jsem se ho ptala, proč stáhl svou kandidaturu, když je přesvědčen, že by to dělal lépe než já, odpověděl, že když viděl, že jsem o tu funkci tak moc stála, řekl si, že mi v tom nebude bránit. Připadala jsem si jako malé dítě a bohužel nejsem jediná žena ve straně, kterou takto ponižuje," uzavírá.

Muž má názor a žena poslouchá

Výše popsané příběhy jsou jedněmi z příkladů takzvaného mansplainingu, termínu, který v sobě spojuje anglická slova man (muž) a explain (vysvětlovat). Podle socioložky Ivy Šmídové z Masarykovy univerzity se v nejužším slova smyslu jedná o situace, kdy muži poučují ženy o zkušenosti či expertize, v níž sami nejsou odborníky nebo danou zkušenost nemají. "Odkazuje k tomu, že v debatách je dána větší pozornost a prostor mužskému hlasu na úkor sdělení ženských účastnic debaty," přibližuje.   

Termín mansplaining je podle odbornice srozumitelnou zkratkou, která poukazuje na určité vzorce jednání dokládající přítomnost genderových stereotypů v komunikaci ve veřejném prostoru. "Genderovaná očekávání jsou taková, že muž je expertem, zastává vedoucí pozici, na věci má vždy názor. Odbornému názoru ženy, i když má znalost, je věnována menší pozornost," upřesňuje Šmídová.

Tento způsob jednání nemusí být podle socioložky záměrný. "Děje se tak ze zvyku. Žena je běžně považovaná za tu, která má být pasivní, která poslouchá, a muž ten, který vede. Ženy jsou různými sankcemi vedeny tento model si osvojit a jednají podle něj často ze slušnosti, podřizují se společenským očekáváním. Stejně tak muži se rychle sžijí z téhož důvodu s vedoucí, tak zvaně racionální rolí," vysvětluje. "Navzdory problematičnosti tohoto jevu jde o běžnou součást každodennosti spíše než cílenou strategii," dodává s tím, že na pracovních poradách či ve veřejných debatách mohou být ženy často přeslechnuty. "Když tu samou věc pak zopakuje muž, je pochválený za výborný nápad a je mu vesměs připsáno i autorství této myšlenky," upozorňuje.

Nadužívání termínu? V Česku zatím ne

Jak vysvětluje Nicole Dularová ve své loňské studii Mansplaining as Epistemic Injustice, v nultých letech bylo slovo mansplaining populární zejména mezi feministicky orientovanými blogerkami. Zhruba v poslední dekádě však výrazněji prostoupil do mainstreamového veřejného prostoru. Dokládá to mimo jiné to, že v roce 2010 se mansplaining dostal mezi slova roku deníku The New York Times, o dva roky později jej Americká dialektická společnost ocenila jako nejkreativnější nové slovo roku a v roce 2014 jej slovem roku zvolil Macquarie Dictionary.

Kritici termínu upozorňují například na to, že příliš časté užívání slova mansplaining, někdy i v situacích, kdy se o mansplaining nejedná, snižuje jeho hodnotu. O tom, zda šlo o manspalining, či nikoliv, se diskutovalo například v případě bývalé britské premiérky Theresy Mayové. Ta výraz použila v roce 2018 během střetu s labouristou Jeremym Corbynem, který ministerské předsedkyni vysvětloval význam Mezinárodního dne žen. Hlavním předmětem jejich sporu však bylo setkání Mayové s korunním princem Saúdské Arábie, známé potlačováním práv žen, na nějž Corbyn upozorňoval.

Do polemiky, zda se skutečně jednalo o mansplaining, se pustil například deník The New York Times. Socioložka Šmídová však věc vidí podobně jako Mayová. "Někdejší premiérka přece také ví, že v Saúdské Arábii dochází k porušování práv žen. Je to právě o tom, že se předpokládá, že ten, kdo mlčí, tak neví a musí být poučen. To, co Corbyn řekl, jsou všeobecně známá fakta, která jistě osoba v ženském těle na té pozici, na které Mayová byla, také věděla," míní.

Muži už jsou na své chování citlivější

Šmídová si nemyslí, že by byl termín mansplaining v českém prostředí zatím užíván příliš často. "Ale dovedu si představit, že podobně jako termín politická korektnost bude devalvovaný tím, když se používá moc, aniž by se vysvětlilo, co se jím míní v konkrétním případu," podotýká. "Pořád si však myslím, že je tato zkratka užitečná a že novináři ji ve článcích potřebují," dodává socioložka.

Ideální reakce na mansplaining je podle ní to, když se ženy zastane někdo další a nemusí se obhajovat sama. "Protože žijeme v genderovaném světě, výborné je, když na to v debatě upozorní muž. Je to stereotypní, ale mužům zatím stále více nasloucháme," vysvětluje s tím, že čím dál více mužů je k této problematice citlivější a sami si dávají na takové chování pozor.

Mohlo by vás zajímat: Vznikl seznam expertek. Ženy jsou málo vidět a stydí se

Není tu přirozený stav, ten by tu byl, kdyby ženy neexistovaly. Ale ony existují, říká Adéla Denková z Asociace pro mezinárodní otázky. | Video: Martin Veselovský
reklama
reklama
reklama
reklama
reklama